jených tím způsobem, že kolem konce připevněna je řeménky dvoustranná kožená ohlávka (u x o 1 ô u š k u r i a n ä P., u x o-lôu N. B.), kolem konce bijáku analogická dvoustranná drevená (u x ol ö u d e r e v ľ á n a P.) anebo také kožená (u x o 1 ö u N. B.); každá z nich tvoří na konci ucho, kterým je provlečen řemen (u v i ä z P., r e m i n e c N. B.), spojující obě části cepu. Mlátí se obyčejně ve dvou. Cepu se však neužívá po celém tomto území, poněvadž v některých krajích, na př. středního pásma, obilí se seje oproti kukuřici vielmi málo. Protože pak bylo na tomto území pozorováno: také mlácení pomocí koní na mlátě (ad hoc přizpůsobeném,?), anebo i vybíjení zrna z hrstí klasů nějakým vhodným předmětem (pístem),13) vzniká na základě těch faktů vedlejší, byť i ne bezvýznamná otázka, jakého původu jsou tyto- různé způsoby vytloukali zrno na území kar-patoruském vůbec, jaké je jejich geografické rozšíření vzhledem také ke všem technologickým a terminologickým zvláštnostem — a konečně, jde-li zde vůbec o typické rozdíly a tradice různého původu a různého stáří, anebo pouze o sporadické případy.

Pravidelné pěstování kukuřice začíná se teprv ve středním, pásmu, proto ve vysokém pásmu vůbec se nevyskytují zvláštní koše pro kukuřičné klasy. Teprve ve středním pásmu v údolí Riky vyskytují se častěji (kuš na strůča, na těngericu N. B.); pleteny jsou z proutí Ve známé podlouhlé formě na kostře na pních vyvýšené, kryty jsou šindely a opatřeny nahoře krytým otvorem pro nasýpání, ve spodní části otvorem pro vybírání klasů. K ukládání bramborů, jež (zvláště ve vysokém pásmu) jsou yýznamné jakožto- jedna z hlavních potravin lidu, užívá se hlavně dvou druhů jam (piuniéa, jáma na b ů ľ i P., jám a Toruň) buď v samotném domě (ve světnici, na straně, kde bývá stůl, ukrytých řadou příčných prken, vložených meizi -dvě delší postranní Р.), anebo venku na vhodném místě (často- na svahu půdy, pokrytých pravidelně slaměným jednoduchým, šikmým krytem, o kůly opřeným).

Zvláštní poznámky zasluhují zdle rovněž určité charakteristické rozdíly v pojmenování několika základních potravin lidu, kterými se různí jednotlivá pásma a krajiny. Jsou to především brambory, jež se ve vysokém pásmu zachyceného teritoria pravidelně nazývají b ú ľ i, kromě toho také ripa (v P. — stejně i v N. S.), kdežto jinde ve středním a nízkém pásmu mají název kru m p ľ i. Pro kukuřici užívá lid ve vysokém pásmu nálzvu kukurůdiza a pro- kukuřičnou mouku melái (P'.), ve středním názvu t eng er ic a (N. B.). Tato a všechna jiná podobná fakta, vztahující se k potravinám, doplněna'podobným materiálem z celého území Karpat dala by jistě ve svém celku obraiz zajímavý jednak pro jazyko-zpytce, jednak národopisce anebo i kulturního historika, což