platí zvláště o názvech bramborů, u Malorusů vůbec četných a ještě nezpracovaných.

Pro vyšší polohy celého území Karpat typické obilí jest oves (oves, P., N. B.) bezpochyby odedávna a téměř jediné ve vysokém pásmu pěstované, poněvadž tento druh může odolávali tamnímu ostrému podnebí, takže úplná neúroda bývá výjimkou a sedlák může počítati přece vždy s jakousi úrodou ovsa. Jeho hrubě semletá mouka (šrotovaná), zamíšená bez kvásku dává typický karpatský chléb (a š č i p o k P., N. B., N. S.), ve velkém počtu obřadů a obyčejů zvláště významný a tradicí jaksi posvěcený. Hnědošedý, neobyčejně těžký, podoby ploché a okrouhlé (30—40 cm v průměru, 2—3 cm tlustý), mívá na povrchu určitý počet (v P. pozorováno 7) jamek, prstem vyhloubených a více méně pravidelně rozvržených („aby se lépe vypekl" — podle vlastního výkladu žen, P.).

Obilí (a mouka) bývá schováváno v truhlích nebo ve zvláštních nádobách dřevěných (geleta P.), a potraviny vůbec většinou ve zvláštní komoře vedle domu (komora P.). — Na kysání zelí slouží veliký sud (stanov P., v obr. 2 napravo).

Ze včelařství a rybolovu. Včelařství dnes v údolí Riky [a v sousedních krajích také] pomalu mizí a stává se zvolna přežitkem tam, kde- ještě nepozbylo svého tradičního a primitivnějšího lidového rázu. Včelařů (p č o 1 ä ť P.) je už málo, a tak není ani snadné najiti lidi, kteří lidovou včelárskou praksi dobře znají. Zdá se, že následkem pokroku třebas velmi volného miizí čím dále tím více i starý typ úlu, pně k tomuto účelu přiměřeně upraveného. Poukazuje na to název k ь m á k14) (P., N. B.), kterého užívají jednak pro úl vůbec, jednak pro známé úly v podobě zvonu, pletené ze slámy (P., N. B.), jakých zde výhradně včelaři upotřebují, ačkoliv název jejich pravděpodobně souvisí původně jen s úlem-pňem. Kdežto hojný chov včel právě v takových pních byl doložen ještě v posledních dobách z území dále na severu a východě u Malorusů, nebude méně zajímavým a důležitým úkolem stanovití lv tomto ohledu včelárske prakse i vnitřní poměry karpatské srovnávajíc je se sousedními, zvláště severními.

Rybolov se1 pěstuje poměrně málo, jen příležitostně jednotlivci, a proto je také počet rybářského nářadí nepatrný. Je to především dobře známá čtyřhranná síť (z á muk N. B.), napiatá na dvou zkřížených lUicích a přivázaná, na místě, kde ве křižují, volně k dlouhé (3—4 m) tyči. Slouží k zachycování ryb (vertikálním) vytahováním z vody. 'Pro chytání užívá se i typu saku (sak N. B.), jenž má otvor napiat dílem na luku (obruč N. B.), dílem rovně na motouzové tětivě luku,