nějšími jaksi vázaných a tvořících, to, čím se tento druh zdejší lidové technologie v celku liší od práce a nářadí toho druhu v některých jiných krajích, zejména v Karpatech (na př. u Hu-culů) a jejich sousedství, zatím co na druhé straně opět se shodují téměř zcela až na některé drobnosti a názvy na př. s balkánskými.

*

Úprava kůže a troudu. Z jiných drobnějších technologických prací tamějšího lidu zasluhují zde zmínky zvláště dvě: úprava kůže a troudu — zejména z toho důvodu, poněvadž nebývá jich často ani dbána а nejednou v popisech lidové technologie chybějí.

Kůži umějí si sedláci upravovati sami zvláštním způsobem (na rozdíl od kůže upravené obuvníkem neb koželuhem známým dokonalejším vyděláváním) a sice především pro výrobu svých typických krpců, zejména Verchovinci z chudších krajů. Tam oni kupují hotové krpce jen zřídka, jakožto lepší výrobek (určený zvláště pro sváteční dni), naproti jejich vlastnímu domácímu, kdežto obyvatelé nižších poloh kupují si zpravidla hotovou obuv, anebo kupují alespoň vydělanou kůži (hovězí), ze které si sami zhotovují krpce doma (N. B.).

Vepřovou kůži upravují Verchovinci tím způsobem, že ji syrovou rozestrou na zemi (podlahu) štětinami dolů, přibijí hřeby a posypou popelem. Po týdnu (asi) ji sejmou, vaří ve vodě s třískami olše (vil x a P.) a po této proceduře sestruhují e ní štětiny. Po vyschnutí rozkrájejí ji na kusy, přiměřené velikosti krpců. -- Krpec je hotoven tak, že přední strana kůže, do špičky přeložená, bývá sešita (propletena) tenkým řemen-kem tak, že vlastní špička (roh — p ô s p k P., N. B.) téměř ani nevyniká a že jedna strana („vnější") bývá širší; okraj je propleten také pravidelně řeménkem, a následkem toho- se kůže zvláště na širší straně shrnuje (z b iranin a P., mor š cenina N. B., morščiny Lozjanskoe, zmorščenký N. S.). Postranní okraj krpce bývá poměrně nízký, vzadu za patou řeménkem zavřený, ale tu je velmi často docela nepatrný, takže krpec vypadá jako otevřen. K noze se přitahuje uvedeným řeménkem [re m in e c P.], (obuvanky N. B.), provlečeným děrami (ô s t rok P., ô str o [x] N. B.) v okraji. Ačkoliv zde nebylo vytčeno za úkol podávati i materiál týkající se lidové obuvi nebo oděvu, přece je záhodno podotknouti ve spojení s uvedenými názvy součástek krpců, že i v názvech tohoto druhu obuvi se liší vysoké pásmo od středního a nízkého: Kdežto v prvním užívá se pro krpce názvu xodaki (P.), v druhých lze slyšet název p o s t o 1 ý (N. B., N. S., Horinčovo, Lozjanskoe, Nižná Koločava, Veľatino). Další sledovaní jejich hranie (a snad i jiných s tím vázaných znaků této obuvi) nabylo by pravděpodobně také jistých pozoruhodných výsledků pro dlalekticko-etnografické poznání karpatského území, ne-