str. 292
saně voli, vsazena je mezi oba nosy sanic osa (v e r e ten o P., N. S.) s ojí (rut P., N. S.) a jařmem,20) kdežto pro koně upraveny jsou saně podobně jako vůz. Saní užívají Verchovinci nejen pro dopravu lidí nebo zboží po sněhu, nýbrž příležitostně i po holé zemi (zívláště pro dopravu dříví, sena a pod.), což. bylo ostatně už několikráte konstatováno v pracích o lidové kultuře a obyčejích karpatských Malorusů. Zejména patří sem doposud ještě stále živý obyčej voziti rakev s nebožtíkem obligátně na -saních, tažených většinou voly, ať již po sněhu nebo po suché půdě (na procestovaném území pozorováno v N. B.). Výklad- samotného tamějšího lidu o tomto obyčeji vypadá docela, racionalisticky:21) tělo nebožtíkovo na voze při tažení koňmi příliš se otřásá na tamějším teréne, a, aby se to zabránilo, je nutno užívati mírného pohybování saní a táhnouti je voly.22) — Co se týče způsobu, jak, jsou (vozidla zde tažena, nutno při-pomenouti, že lid ve vysokém pásmu zapřahá převážně voly, kdežto už ve středním a zvláště v nízkém pásmu nabývají převahy koně. Dále charakterisuje, dosud aspoň tento vysoký kraj, i úzké spojení mezi saněmi a voly vůbec, kdežto koně jsou zapřaháni do saní u sedláků řidčeji (P.). Konečně u lidu se udržuje stále ještě názor o ostrém protikladu mezi koněm a volem: první je nečistý, nemá „d y x ä n'a, nevěří v Boha a nechváli ho, takže -doprava s ním je pokládána za cosi „ská.r-n o e", kdežto vůl je čistý a úctyhodný, čímž se vysvětluje částečně u samotného lidu výše uvedená obliba volů a zejména jejich upotřebení při -dopravě nebožtíků.
Jařmo ('j á r m-o P., N. S.) je všude zde typické dvojdílné a skladá se ze součástí vesměs dřevěných:23) z horní desky (jarmo P., na š [yéťjnik N. S.), výplate náležitými oblouky nad šíjí spřežení, z podhrdelnice (p i t h ö r 1 i c'a P., p'ü t h o ľ-n i [n] a N. S.), rovných (nahoře trochu zahnutých) vnitřních listek (b e'r c e P., b e ľ c e N. S.) s dírkami nad horní deskou pro kolíčky, jimiž je upravována vzdálenost podhrdelnice, z postranních jehel z á n o s k a (!) P., z a n'ü s k a N. S.) a svorníku (s vor in P.) uprostřed jařma. Ale už ve středním pásmu jařem ubývá vzhledem k menšímu počtu volů, ba dokonce v některých vesnicích je jich už sotva několik v upotřebení.
*
Hudební nástroje. — Hudebních nástrojů s tím nebo oním specifickým znakem lze uvésti několik. Jsou to ves-
20) Součásti oje v. na str. 281, jařma dole zde.
21) Podle údajů p. P. G. Bogatyreva; výklad se vztahuje i na určité zboží, ria př. na zabitého vepře.
22) Naprosto shodný zjev možno uvésti ze severozápadního Chorvatska, kde se vyskytuje nejen tentýž obyčej, třebaže dnes již upadá, nýbrž je ještě nedávno (v r .1925) dosvědčen i zcela stejný výklad o otřásání nebožtíka.
23) V. jařmo u pluhu na obr. 6. — Názvy zde uvedené z Niž. Sinevira zapsal P. G. Bogatyrev.