str. 293
Tněs nástroje foukací, kdežto s houslemi a malou basou setkáváme se jen sporadicky u jednotlivých lidových muzikantů (často domácích rusifikovaných Cikánil).
Největší z nich jest dobře známá rovná pastýřská trouba (tr um beta P.), složená ze dvou stejně žlábkovaných kusů dřeva (asi 3—3.5 ,m dlouhých), jež jsou sestaveny v troubu a svázány na několika místech obručemi (o bruče k P.) z rozštěpených prutů; vpředu je nasazen nálevkovitý jednoduchý dřevěný nátrubek. Pastýři užívají trouby jednak pro svou zábavu, jednak jako signálního nástroje pro ovce, takže dosud patří mezi obligátní části pastýřovy výstroje, ubírádi se s ovcemi na „poloninu".
Ostatní foukací nástroje jsou různé druhy píšťal. Dokonalejší mezi nimi je ten typ, který sedláci sami nevyrábějí, nýbrž

10. Způsob foukání do píšťaly
skosiuky (schematický pohled šikmo shora).
kupují píšťaly hotové na trzích: provedeny jsou pravidelněji se 6 dírkami (vôronka P.), se zátkou (den'cô P.) v rovne Oidříznutém otvoru foukacím a se šikmo zaříznutým „rtem" toliko (vôronka P.) před ním, který se nachází na stejné .straně píšťaly jako dírky. Podle dírek má název pisčáuka s vor on k á mi (P.). Jiný prostší typ píšťaly zhotovují si sedláci sami: taková má toliko foukací otvor a „ret" podobně jako předešlá (názvy stejné) a podle toho i název p i š č á u k a s d e n'-côm (P.). Nemajíc dírek dává při foukání jen alikvotní tóny, při čemž spoluúčinkuje i zavírání a otevírání spodního otvoru.24) Nejpřimitivnější jest konečně píšťala upravená z kůry vrby nebo jívy, která nemá ani zátky ani jakýchkoliv dírek, nýbrž toliko na jednom konci rovný, na druhém šikmo, seříznutý otvor, podle čehož (a vlastně také pravděpodobně podle šikmé polohy při foukání) dostala jméno s k o sluka (P.). Vyvolávání tónů není snadné a vyžaduje určité zvláštní obratnosti ve foukání: děje se to tím způsobem, že se šikmý otvor přiloží ke koutku úst a zatím co- je píšťala v poloze poněkud od úst šikmé (v. obr. 10.) upravován je proud vzduchu se rtu tak, aby narážel přímo- na nižší okraj otvoru, následkem čehož po-
24) Srv. t e 1 e n k a (Шухевич: Гуцульщина III, 72) a t y 1 y n k a (Hrynčenkův slovník s. v.).
|