Rovné a Dlhé Pole), které vynikalo vždy krásnými výšivkami. Kruhové lístkové květy, téhož rázu, jaké jsou na „plachtách" tohoto kraje a Valašska, provedeny byly bílým hedvábím plochým nebo smyčkovým stehem a bílé krajky na koncích zvyšovaly jemný dojem výšivky.

B) Od tohoto territoriálně nejrozšířenějšího typu zavíjení s konci vpředu liší se podstatně sousední varianty z okolí Rajce, jejichž rozšíření jsem označila tečkami. Setkáváme se zde totiž s dvojím způsobem úvazu. Pro obyčejné dny i svátky mohou se staré ženy „zakrútiť" zcela jednoduše úzkou a nedlouhou pod-

Obr. 3. Žena v podvice z Fačkova u Rajce.

vičkou (14—24 cm š., 90—150 cm d.), ovinutou jednou nebo dvakrát kolem hlavy přes čepec a vysokou slaměnou „krkuľu", tak aby zadní její okraj zapadl do výkroje krkule a vyšívané nebo brokátové dýnko („tylo") čepce nechal odkryté. (Obr. 3.) Konce zaváží vzadu ve dvojitý uzel buď uprostřed v týle nebo trochu stranou a vějířovitě rozestrou. Vlasy musí být úplně zakryty a podvika ovíjí pevně čelo i spánky. Výzdobou je toliko ozdobné ovroubení konců.

Druhý způsob, mnohem složitější, udržuje se toliko jako slavnostní úbor svatební. Svatovské a nevěsta po začepení nosí podviku nikoli „zakrútenu" kolem hlavy, nýbrž „vyvitu" pod bradu (obr. 4).

Tato „podvika na zavitie" je širší i delší než ona první a není vyšívána. Před zavíjením složí ji ženy po délce „ve troje"