35 cm širokou a 1,5—1,75 m dlouhou volně na hlavu, aby levý konec visel na rameno, pravý teřasí u pravého ucha, podvine pevně pod bradou, otočí rozvinutý znovu kol hlavy a konečně podstrčí pod úzkou, svinutou částí u pravé tváře, aby visel zarovno s druhým. (Obr. 1.) Na levém břehu Váhu přitahovaly si ženy při tom podviku pevně k lícím a krku, na pravém halily krk volněji.

Poněkud odchylněji zachuchnávaly >se ženy v údolí mari-kovskéim a papradňanském, kde nebyly konce podviky o něco širší ponechány, aby volně visely, ani pravý konec nebyl protažen pod úvazem, nýbrž oba vnitřními svými kraji byly zastrčeny pod úvaz pod bradou, takže po prsou splývaly jen trojúhelníkovité jejich cípy. Obdobná je podstata variantu bystrického (obr. 2). V údolí Bystrice ve vsích Nové Bystrice, Staré Bystrice a Klubina nechávají ženy levý konec velmi široké podviky (60—70 cm š. a IV2 ui d.)) viset na prsou stejně jako v okolí, ale pravý konec podstrčí pod bradou'jen cípkem, kdežto ostatní šířku rozestrou zcela přes rameno na záda, kde pak dosahuje jeho trojúhelníkovitý cíp až skoro k pasu. Srovnáme-li s těmito odchylkami zavití z varínskeho údolí (z Terchové), kde ženy druhý konec podviky rovněž neprotahují pod úvazem, ani ho ne-rozestírají, nýbrž nechávají toliko viset podle tváře dolů, nabýváme přesvědčení, že nejde jen o zjev sekundární, neboť ono volné upevnění druhého konce shledáváme jen v nejudlehlejších místech oblasti.

Obdobně upravován byl i „dlhý ručník" v zajímavé krojové oblasti Tří Revúc u Ružomberku v Liptove, ale býval mnohem delší a konce byly případně pod bradou sepiaty.

Aby podvika prý lépe přiléhala a pevněji ji bylo možno zavít, kladly si ženy na hlavu pod čepec „chomút", obroučku z koudele, anebo srpovitě zahnutou dvojatou „chornľu"ze slámy plátnem obšité, tak aby se okraj poidviky zaklesl za chomút nebo do rozštěpeného výkroje chomelky. Na úvazu podviky nic neměnilo, nosily-li ženy na jih od Žiliny maličkou chomli v týle hlavy, či kladly-li si ženy v území na sever od ohbí Váhu úzkou chomelku jen na temeno.

Značnější je rozdíl ve výzdobě samé rouchy. Na tomto území jsou vyšívány vždy jen oba konce a to nejozdobněji ve farnostech Rosině a Višňovém, kde červená nebo pestrá výšivka, provedená křížky, řidčeji plochým stehem a kroužkováním, sahá až na 25 om vysoko.5) Dírkováním nebo linkovými ornamenty, obyčejně žlutě, vyšívaly ženy v bystrickém údolí, bíle ve varínském. Na ostatním území viděla jsem jen jednoduché okrajové linky (smyčkované pruhy provázené případně i drobným obšíváním nití, „dierkovaním"), vyjímajíc okolí Rovného u V. Bytče (zvláště