I. Území p o d v i k y zabírá celé severní Trenčansko, vyjímajíc jen oblast okolo Čadcy, o níž se zmíním ještě poizději. Typ úvazu končí se na jihu v údolí marikovském a v oblasti čičman-sko-belanské, třebaže název postupuje ještě dále i do údolí pru-žinského. Údolí bělovodské (Púchovská dolina) jeví ise jako přechodní toliko tím, že děvčata sice nosila obvyklou „šatu", ale. ženy si ovíjely „okrúcku" kol hlavy i krku, a teprve pak nechaly konce viset od týlu po zádech dolů.

Není jistě bez významu, že jižní hranice území podviky souhlasí téměř s hranicí, pokud zasahuje rovná vlněná huna,

Obr. 2. Žena v podvice ze Starých Bystric u Kys. N. Mesta.

a postupuje přibližně souhlasně i s hranicí, kterou určil mezi severní a jižní oblastí Slovenska proi. K. Chotek, hledě především'k typu staveb.4) Podvika hlásí se tím svým úvazem i názvem mezi znaky starobylejšího hornatého severu.

Na celém rozlehlém území nebyla vázána stejně a lze roz-lišiti několik způsobů:

A) Nejrozšířenější je způsob obvyklý v širokém okolí Žiliny, který vyznačuji na mapce vodorovnými čarami. Záleží v tom, že „podvika" je zavinuta pevně pod bradu tak, aby oba konce visely napřed na ramena, aniž byly někde svázány. Postup při zavití či „zachuchmání" je takovýto: žena položí si podviku 25 až