bradou. Druhotné je zavití kol hlavy do týla s konci nahoře upevnenými. (Obr. 1—8.)

Střední území, vyznačené šikmým čárováním, stoupajícím od leva k pravú, patří oblasti „š a t y", dlouhé a úzké, vázané kolem hlavy dozadu tak, aby dlouhé konce splývaly po zádech hluboko k zemi. TJvaz. s konci nahoru je mnohem méně znám. (Obr. 10.)

Obr. 1. Žena v podvice z Kolárovic u V. Bytče.

Konečně třetí území, jižní, nazývám oblastí „pólk y". Roucha ta, ještě delší a obyčejně širší než šata, halí nejen celou hlavu, nýbrž i krk a konce její visí napřed po prsou nebo na boky. (Obr. 9.) Oblast její pokryta je na mapce čarami od leva k právu klesajícími.

Všechny tři typy jsou poměrně ostře rozhranieeny, k čemuž napomáhá hornatý, hojně Jčlenitý terrén. Přechody mezi nimi jeví se dnes většinou nesouhlasem mezi hranicí názvu a hranicí typu a jen poměrně málo, zvláště v rovinách, míšením -obou způsobů sousedních (na př. v okolí Ryban). Pro dnešní a drobnější dělení národopisných okrsků jsou charakteristické. Ovšem nesmíme je zcela souhlasně promítat i do minulosti a zapomí-nati, že zíde máme co činiti se zbytky mód, které se působením různých činitelů někde déle udržely a rozšířily, někde ustoupily či zanikly, a že spolupůsobila i lidová tvořivost, v ohledu kroje vždy živá.