řený.2) Ve většině případů jde výhradně o odlišení vdané ženy, která se nesmí s holou hlavou ani ukázati, ať již z vnitřních příčin, magických důvodů, podle kterých by vdaná žena prosto-vlasá působila škodlivě na okolí anebo sama se vydávala v nebezpečenství zlých mocí,3) či dnes jen p,ro starý obyčej, který rozlišuje tak viditelným, čestným odznakem ženu vdanou od svobodné. Dosvědčen je pro slovanský starověk a ve středověku platil jako zákon.

Na Slovensku je obvyklý dosud anebo do nedávných, dosud zjistitelných dob. Jako ženy středověké a jako do nedávna všechny ženy z lidu, pokrývají si i slovenské iženy hlavu jednak čepcem, jednak, zejména vycházejí-li и domu neb o svátcích, halí celou hlavu v různé dlouhé, obyčejně plátenné rouchy. Právě rozmanité způsoby jejich zavíjení uchovávají mnoho rysů ze starších období. Jako bezprostřední rámování tváře podléhají sice především častým změnám módy, ale změny ty týkají se obyčejně jen drobných znaků, úvazu, výzdoby, látky a pod., kdežto ve svém typu zůstávají úbory ty ku podivu dlouho kon-servativní. .

Někde nosívaly dlouhou šatku na hlavě ца způsob „vínku" uvázanou i dívky. Ale většinou dostávalo se dívce oné dlouhé rouchy, zvané na iSkivensku různě, šata, šatka, rúbek, okrúcka, cinadoch, utéráč, zaviják, podvika, pólka, obrysáč, chustka, po prvé zároveň i s čepcem při svatbě při „čepení" či „zavíjení", kdy |jí družba strhne věnec s hlavy a „svatovské" či „rušnice" ji obřadně začepí a zavijí. Od té doby nesmí se mladá žena ukázat prostovlasá, a uvidí-li ji cizí muž s nepokrytými vlasy, pokládá si to za velikou hanbu. Výraz „zaviti se", „zaviti" nevěstu je pro onu úpravu rouchy po celém Slovensku tak obvyklý, že i samému svatebnímu obřadu dal jméno. Dnes nenosí již ženy oněch zvláštních, dlouhých roušek pro každý den, ale aspoň při slavnostních příležitostech, zejména jde-li mladá nevěsta nebo žena na úvod nebo nese-li kmotra dítě ke křtu, zavíjejí se v některých krajích dosud a někde i svatovské na svatbu, což je jen svědectvím, že dříve byly úbory ty mnohem všeobecnější.

Na území západního Slovenska můžeme rozlišit dnes tři druhy ženského zavíjení, které se ustálily v posledních dobách jako typické pro tři určitě vymezeně oblasti. Liší se tvarem, výzdobou i názvy rouchy, ale především jejím úvazem.

Severní území, označené na mapce vodorovným čárováním a tečkováním, je oblast „po d viky", rouchy to poměrně krátké a široké, pro jejíž úvaz je charakteristické zavíjení pod