Každý kroj lidový, t. j. každý variant obleku, je příznačný pro kraj, v němž se ustálil. Právě tak jako ostatní složky lidové kultury podléhá všem faktorům, které určují ráz nové oblasti a nesmí být ze svého prostředí vytržen. Je tedy i dohrou pomůckou pro národopisnou charakterisaci kraje samého. V tom ohledu monografické zpracování jednotlivých částí obleku přijde rovněž vhod tím, že poskytne spolehlivé směrnice pro stanovení okrsků.

S tohoto hlediska přistoupila jsem к práci o lidových krojích na západním Slovensku. Jako první předmět zvolüa jsem úpravu ženské hlavy, t. j. hlavy ženy vdané, jakožto jeden z velmi charakteristických činitelů jak pro studium krojů, tak i pro jejich dělení. Především chci upozornit na rozmanité ženské zavití, totiž zahalení hlavy v dlouhé bílé rouchy, které byly dříve všeobecné, dokud neovládly čtverhranné šátky, pak na úpravu vlasů a různé podložky (gřgule, chomle, chomúty atd.) a na druhy čepců a ostatních pokrývek hlavy.

Území zkoumané je severozápadní Slovensko, bývalá stolice trenčanská a nitranská, území po národopisné stránce zachovalé a svými poměry poučné, neboť lze na něm názorně sledovat rozdíly mezi severní a jižní národopisnou oblastí Slovenska. Materiál z tohoto území sbírala a fotografovala jsem osobně na místě samém.1) V různých obdobích r. 1926 prošla jsem všemi údolími označeného kraje a zjistila si sama u starých žen, v každé vsi vždy u několika, všechny potřebné údaje. Zejména na hranicích oblastí prozkoumala jsem v tom ohledu všechny dědiny, snažíc se vypátrati nejen stav současný, nýbrž i minulý. Ale právě v tom směru ukázalo se, jak svrchovaný čas je к sbírání materiálu. Zavití ženské patří většinou již minulosti a památka na ně uchovává se jen v nejzapadlejších koutech a místy při svatebním ceremonielu. Ve většině případů však jen staré ženy dovedly se na ně rozpomenouti a jen nejstarší nebo vybrané ženy, které zavíjely kdysi nevěsty (za odměnu, dovedly mi je ukázati. Proto málokde bylo možno konstatovati stupně vývoje, neboť typy popsané tvoří poslední etapu před úplným zánikem. yKroj ve svých detailech rychleji se mění než na př. stavby, rychleji ovládne širší rozlohu, ale mnohem rychleji upadá i v zapomenutí.

Mapka, kterou к popisu připojuji, zachycuje tento stav před zánikem. Platí tedy pro posledních 4.0 let. Pro dobu starší snad by se usilovnému hledání domácích znatelů podařilo vypátrati někde stav jiný, ale jistě ne tak odchylný, aby nakreslenou mapku podstatně změnil.

*

Starý všeevropský obyčej, aby žena chodila s hlavou pokrytou, je u Slovanů velmi dávný a dodnes všeobecně rozší-