tohoto typu má hranice tak nepřirozené, postupující na severu i ina jihu napříč údolím Rajčanky, na západě rovněž napříč údolími v Hloboveckých horách, směřujícími k Váhu, takže se zdá zřejmým, že typ ten se udržel jen jako zbytek a že zatlačován byl od Žiliny se šířícím typem prvním.

C) Třetí, veřejnosti nejznámější typ podviky je typ č i č-manské oblasti. Dnes je rozšíření tohoto úvazu určitě ohraničeno. Jak ukazují na mé mapce řady křížků, zasahuje nejvyšší polohy v severní skupině Hlohoveckého pohoří, území polohou velmi nejednotné, vlastně rozvodí tří proudů, směřujících k severu, k jihu a k západu. Je to celkem šest dědin, Čič-many v údolí Rajčanky, Zliechov a Košecké Rovné pod horskou skupinou Strážovskou a v údolí Podhradského potoka a konečně Valašská Belá, Čavoj a Tebeš v úvodí Nitry v údolí Belanky.

Typ tento, jehož kolébkou jsou, jak se zdá, Čičmany (obr. 5.), vyniká jak zvláštním způsobem zavití tak i zvláštní výzdobou podviky samotné. Skvostná výšivka starožitných motivů není totiž umístěna napříč na koncích, nýbrž podél předního okraje ve dvou dlouhých pruzích, které vycházejí od rohů ke středu, ale uprostřed kraje podviky se nestýkají. Provedena je většinou hedvábím žlutým nebo bílým s ornamenty přísně geometrickými, v rozích rovněž do rohu sestavenými. Podvika sama, z bílého plátna zhotovená, je velká, 60 cm široká, 130 cm dlouhá a úzkými kraječkami vpředu lemovaná. Způsob zavití blíží se všednímu variantu rajeckému, zavíjí totiž hlavu, aniž konce visí někde dolů. Ale jestliže u Rajce úzká rouška ovíjela jen hlavu, aby dýnko čepce zůstalo nepokryto, na Čičmansku široká podvika převisuje vzadu a síťovaný čepec úplně zakrývá. Kromě toho není nikde vázána, nýbrž toliko špendlena, jako druhý variant rajecký. Před zavíjením je rovněž po délce na úzko složena a sešpendlena na konci a uprostřed. Nato je druhý polorozvinutý konec připjat ke grguli a ovinut okolo hlavy, takže zadní kraj s výšivkou splývá svým cípem až na krk. Druhá polovička podviky zůstává složena, ovíjí pevně hlavu nad čelem a nad pravým uchem je přišpendlena ke grguli, tak, aby výšivka korunovala hlavu rovným vyšívaným pruhem nad temenem.

Zvláštní podložka pod čepcem, plátěná „grguľa", kterou tvoří úzká obroučka, obepínající hlavu a rozšířená nad spánky po každé straně v tlustý, tvrdě vycpaný váleček, umožňuje pevné zavití a dodává celému úboru zvláštního vysokého, do rohů vybíhajícího tvaru.6)

Ve Zliechově a v Rovném zavíjejí si ženy podviku poněkud jinak. „Grguľa" nemá „rohy" umístěny po obou stranách hlavy rovně, nýbrž v neistejné výši, takže i zavitá podvika stojí