str. 47
složena úže, takže vyšívaný pruh vroubí bezprostředně čelo, a konečně splývající okraj v týle hlavy je složen v cíp tím, že levá jeho polovice je zasunuta vzhůru pod pravou. Tím pak, že rohy grgule nevyčnívají vzhůru, nýbrž spočívají v týle za ušima, stává se i celé zavití plošší a nižší.8)
V starších dobách nezavíjely si ženy šatu takto |do cípu, nýbrž nechávaly zadní kraj volně splývat na ramena. Tento
Obr. 6. Žena v šatě z Val. Belé u Prievidze.
způsob zachytil i Josef Mánes na portretu Mariny Kurincové a na skice ženských hlaviček, označené jako úprava hlavy na podviky. (Obr. 7.) Významná je při tom též ta okolnost, že „šaty" na jeho obrázcích nejsou vyšívány oněmi příznačnými ornamenty ve dvou pruzích jako dnes, nýbrž jednoduchá vý-
8) Kraj ve Val. Belé popsal Štefan Spusta: K názvosloviu ludového kroja a slovenských výšiviek, Čas. mus. spal. I. 1898 s. 53—55. Jeho nepřesný papis grgule přejal později F. Kretz, který psal o kroji v Belé ve výše uvedených článcích v Našem Slovensku a krom toho v Č. Lidu XV. 1906 s'. 12—15 (Na Valašskú Belu).
|
