územím šaty a na mapce označila jsem je šikmými čarami stoupajícími. Příznačné je pro ně, že v Trenčansku, zvláště na pravém břehu Váhu, váží si šatku nejen ženy, nýbrž i dívky; ženy přes čepce, dívky na hlavu prostovlasou nebo zapen-tlenou.

Na celé rozloze od Puchová po Nové Mesto n. V. a od Něm. Pravna po Chynorany, rozloze dost rozlehlé a různorodé, vyvinuly se přirozeně rozdíly jak v úvazu tak i ve výzdobě. Rozdíly v uvázání nejsou vlastně tak veliké a významné, abychom mohli podle |nich rozlišit různé typy, pro které je směr oda j něj ší výzdoba. Týkají se jen toho, že šatka 30—50 cm široká a 2—3 m dlouhá je ovíjena kolem hlavy buď jednou, častěji však dvakrát, obyčejně tak, aby dýnko čepce zůstalo odkryté. Je při tom buď složena na úzko i(v okolí Prievidze), nebo je zadní okraj přitažen k čepci (na Teplansku), nebo složen v chochlik (v Teplickém údolí) či „lopatu" (na Bošácku a Lubinsku), anebo je celý jsřasen a čepec zakrývá (v Novejsi). Konce jsou buď složeny po délce či rozloženy, buď přitaženy k tělu pasem nebo životkem, buď volně visí. V týle jsou buď zavázány na uzel nebo na smyčku (v Bošáci a Lieskovském údolí12) nebo prostě staženy pentlí (bělovodské údolí). Ale všechny tyto podrobnosti jsou tak po-míšeny a roztroušeny, že o zvláštním, territoriálně určitě vymezeném typu nelze uvažovati.

Toliko na Myjavskú a Krajňansku vyskytuje se vedle obvyklého úvazu s konci dolů visícími ještě druhý způsob, při kterém je šatka o něco kratší ovinuta kolem hlavy dvakrát namísto jednou a krátké její konečky v týle svázané („uška") trčí rovně stranou.13) (Odpovídá úvazu obvyklému donedávna i na moravské straně Karpat na Hodonsku14) a rovněž první způsob rajeckého vázání podviky je v podstatě tentýž.

Směrodajnější pro dělení skupin je výzdoba šaty, t. j. jejích obou konců. Nejskvostnější a nejbohatší bývaly výšivky v severním Nitransku, v okolí Německého Pravna a Prievidze. Široce rozložené skupiny květů, vyšité bílým nebo i pestrým hedvábím, pokrývající šatu až na 40 cm vysoko, byly nahrazovány někdy i pruhy se stilisovanými ptáky nebo osmicípými hvězdami, jaké bývají na koutních plachtách se žilinským šitím. U Němek oblíbeny byly pruhy se známým Ipravňanským motivem ptáčků. Výšivky tyto byly zde prováděny i na vsích, ale více ještě v obou městech, ba i z Turce byly hojně donášeny podomními obchodníky, zejména červené hrubé šatky „štiavnické". Čím dále na jih, tím více. ornament upadal, až konečně v oblasti Oslan polky posledních dob byly vyšity jen bílým dírkováním na koncích a na okraji okolo dýnka čepce. V údolí Bebravy omezila se vý-