Literatura.

Národopisně bylo Slovensko až do převratu velmi málo známo. Několik monografií a článků slovenských a práce maďarské, jež stávaly se známějšími německými překlady nebo výtahy, potvrzovaly to, co bylo možno tušiti již, řekl bych z geografické polohy Slovenska, že jde o zvlášť zajímavou a důležitou oblast slovanskou. Badání českých pracovníků z politických důvodů omezilo se jenom skoro na turistické výlety a nemohlo býti systematické. Teprve založením československého státu otevírá se nám Slovensko. Na bratislavské universitě je založena stolice národopisu a ne náhodou sdružuje se zde kroužek pracovníků, jimž národopisné studium Slovenska bylo již dávným programem. Také autoři těchto dvou knih jsou z této družiny.

Josef Vydra, Lidové stavitelství na Slovensku, Praha 1925 (J. Štenc). Autor, profesor a tnyní inspektor kreslení je znám studiem ä pracemi o lidovém umění. Není divu, že opět to byla materiemi kultura, jež jej lákala. A z ní je to dům, jenž vedle kroje jest tématem nej svůdnějším. Jeho kniha o lidovém stavitelství je prvým svazkem většího celku o hmotné, snad lépe řečeno výtvarné části lidové kultury. Dalšími svazky bude kroj a textilie, keramika, dřevo a kov a výtvarné projevy příležitostné.

V srdečné předmluvě, ve které (věnuje svou práci výtvarnícke mládeži Slovenska, přiznává autor, že neví, zda má zdů-razniti ve své práci více stránku národopisnou Či výtvarníckou. Je to pochopitelné. Jako výtvarník naší doby, jež tak intensivně navazuje na základní primitivní formu, účelnou a nestrojenou, viděl na Slovensku přebohatou žeň. Při této práci však autoru, jenž zná i metody ethnografické, vybavovaly |se i otázky a problémy národopisné, v jaké celky a oblasti lze seskupovati jednotlivé zjevy, jejich vznik, rozšíření a pod. Je vskutku rozpor o tom jak, nebo lépe řečeno, kdo má studovati velkou část ma° terielní kultury lidové, národopisec nebo výtvarník a historik umění. A v tom je hlavní příčina, proč lidové umění, nejen naše, ale zvláště slovanské je sice nadšeně, někdy nekriticky, obdivováno, ale málo studováno. Historik umění považuje tento1 obor často za méně cenný, a tím méně hodný práce, a odkazuje jej do národopisu anebo nesprávně folkloru, a národopisec nepovažuje se zvláště po stránce formy a stylu za dosti odborně