musea jednotlivých slovanských národu. Naopak, jeho úkolem bude ukazovati cestu k nim a naznačovati původní prameny k soustavně vědecké národopisné práci.

Tohoto základního a přehledného poučení (řekl bych musejního, na rozdíl od studia knižního) je potřebí nejen keždému badateli, jenž se obírá otázkami srovnávacího národopisu slovanského, ale jest velmi cenné, ba často nezbytné i pro pracovníky, kteří mají svůj úkol místně omezený, sledujíce ten neb onen zjev jedné národní skupiny.

Dále by mělo toto museum velkou cenu i pro etnografy, kteří studují lidovou kulturu národů se slovanskými kmeny sousedících a tedy s nimi kulturně spojených, stejně jako i těch, kdo pracují v národopise evropském nebo srovnávacím všeobecném. Pro všechny ty je podobný přehled velmi užitečný, ovšem doposud skoro úplně neznámý. Je to patrno nejlépe na posledních vědeckých publikacích, ať jsou obsahu encyklopedického, nebo specielně etnologického. I v německé literatuře, kde je poměrně nejvíce smyslu pro otázky slovanské,, jsou zřejmé veliké nedostatky, o jiných literaturách ani nemluvíc. Není o tom pochyby, že by Šafaříkovo srovnávací slovanské museum v té věci značně sblížilo evropskou vědu se slovanskou.

O popularisačním a propagačním významu stačí zmíniti se jenom stručně. Museum a vše, co by se k němu poutalo (občasné výstavy speciální, cykly přednášek, knihovna a j.) podávalo by správný obraz slovanské lidové kultury a tím zdravý základ reální slovanské vzájemnosti. Bylo by.cenným poučením pro cizince laiky a přispělo by jistě k rozvoji slovanské turistiky a pod.

Po stránce obsahové rozdělil bych celé museum na dvě hlavní skupiny: na vlastní slovanské národopisné museum a na menší oddělení, jež by podávalo ukázky národopisu etnických skupin cizích, jež na vývoj lidové kultury slovanské měly podstatný vliv a žijí jako menšiny na území dnešních slovanských států. Tímto širším programem značně bychom, jak jsem přesvědčen, zvýšili zájem i neslovanských etnografii.

V slovanském museu bylo by zapotřebí, aby byly zastoupeny tyto hlavní skupiny:

A. Oddělení technicky i odborně dobrých fotografií typických krajin slovanských sídel, jako přehledného obrazu přírodních a přirozených podmínek, jež měly na vývoj kultury často podstatný vliv.

B. Typy osídlení (vesnic a po d.), provedené v náčrtech, pláncích, mapách, fotografiích a pod.

C Obydlí slovanského lidu, počínajíc nejprimitiv-nějším, zemjankami, salašemi, chatami rybářskými a loveckými až po výstavné domy vesnické.