Lidová keramika západomoravská.

Příspěvek k dějinám mor. řemeslného hrnčířství.

Podle archivních zpráv nelze hrnčířství na západní Moravě považovati za živnost výlučně městskou, jelikož ve všech obdobích nacházíme hrnčíře jak ve městečkách, která tu byla iaž do polovice XIX. stol. vlastně jen četněji obydlenými vesnicemi, tak i na vesnicích samých. Ve městech bývali hrnčíři, jako jiní s ohněm pracující řemeslníci, z důvodů bezpečnostních odkazováni na předměstí, takže tam povstávaly často celé hrnčířské ulice.

Dochované zbytky výrobků dosvědčují, že byli mezi hrnčíři západomoravskými vždy mistři zdatní. Výrobky ty navykli jsme si označovati jako „lidovou", nebo podle Němců ještě nevhodněji „selskou" majoliku (Bauernmajolik). Původně měl ovšem název „lidová" naznačovali její domnělou anonymitu, nyní však je pouhým odlišením od podobné výroby tovární. V zrcadle archivních pramenů přestává totiž* býti nejen keramika, ale všechno t. zv. lidové umění anonymním kolektivem a nabývá dobové i osobní individuality.

Při posledním sjezdu národopisných pracovníků vyskytla se otázka, má-li se vůbec národopis zabývati lidovou keramikou. Myslím, že si musí všímali nejen lidové, ale i tovární výroby jako každé jiné složky, která vytváří nebo vlivně zasahuje do života lidu, neboť je nesporno, že předmět průmyslový stává se za určitých okolností, zvláště v kraji výroby, předmětem národopisným. A tento národopisný charakter může nám vynik-nouti teprve v rámci zjištění historického. Jen znalost dějin místních řemesel může dáti národopisci odpověď na přemnohou záhadu. Na př. koutní hrnec z Horáckého musea v Nov. Městě na Mor. '{Obr. 10) je jistě nejen typickým výrobkem řemeslným, ale i předmětem národopisným, poněvadž používání jeho bylo spiato s určitými zvyky. Kdybychom jej posuzovali jen s tohoto národopisného hlediska, museli bychom se domnívati, že snad na Novomestskú byly koutní hrnce tohoto tvaru odedávna v obyčeji. K docela jinému názoru však dospějeme, víme-li, že koutní hrnce v podobě ručního košíku vyráběl asi v šedesátých letech min. století bítešský Zavřel, který jezdil i do Nového Města na výroční trh. Nemohlo se tedy takových koutních hrnců užívali před onou dobou a užívalo se jich především v okolí Velké Bíteše, méně v okolí oněch měst, kam je Zavřel vyvážel, a nikoli jinde. A stejně sám zvyk imohl povstati tam a tehdy, kde a kdy se počaly koutní hrnce vůbec vyráběti.

Z dlouholeté sběratelské činnosti a z prací v archivech vím, že keramická výroba na západní Moravě byla odedávna hojná,