str. 158
nebyla jí však dosud věnována náležitá pozornost. Nasvědčuje tomu již i rozšířené tu jméno Toufar, které zdomácnělo jako jméno rodové. Urovnávám-li v tomto- článečku svá dosavadní zjištění v jakýsi ucelený přehled, dal bych rád tím jen popud, aby mezery byly zkušenostmi jiných doplněny.1) Zajímavý je tu zvláště dosud neurčený druh vícebarevné výroby z konce XVII. a počátku XVIII, stol., pak podle zpráv hojná, ještě však dostatečně neroztříděná řemeslná výroba znojemská, kterou potlačila později výroba tovární (Vranov, Kravsko, Znojmo, Vranovská Ves) a jihlavská, k níž snad bude příslušeti i zvláštní modře zdobená majolika z okolí Telče a Dačic.
I. Ivančice.
V Ivančicích2) měli hrnčíři své dílny před Kounickou branou, kde bývala Hrnčířská (nyní Hor. Kounická) ulice. Hrnčíř-ství provozovalo se tu ve větším rozsahu asi odedávna, ale dosavadní archivní zprávy nás o starší době dostatečně neinformují. Dovídáme se jen, že r. 1498 hrnčíř Martin byl dlužen 5 hř. gr. k ranní mši knězi Volfgangovi, kaplanu téhož oltáře; že v době vydání dochovaného tovaryšského řádu z r. 1576 byli cechmistry Martin Hrdlička a Bedřich Grynhezl, staršími tovaryši Mořic Svoboda a Jakub Jelínek; že r. 1584 byl horným hrnčíř Jiří Vladyka; že r. 1586 přistěhoval se sem „Adam Dej-mal, hrnčíř z Tejna Vltavy"; že r. 1625 ujednal hrnčířský cech s měšťanem Janem Agrikolou smlouvu, aby za roční plat 24 zl. mor. mohli hrnčíři kopati hlínu na jeho poli „Na kočkách'.
Nepřímo o rozsahu hrnčířství ivančického svědčí i to, že když se dostalo r. 1599 od sněmu Dol. Kounicím právo vybírati mostné, měli „lidé ivančičtí, když by tudy něco vezli, zvláště mouku, hrne e, džbány neb jiné věci krámské, 2 penízky, zpátky jedouce nic" platiti.3)
Hrnčíři tehdejší byli jistě zámožní, neboť r. 1603 odporučil hrnčíř Jan Ledvinka na opravu cest 10 zl. a při rozdílu statku po neb. Václavovi Židovi, hrnčíři, ceněn r. 1608 čistý statek jeho na 1699 zl. 13 gr. a na obecní dobré dostalo se 28 zl. 8 gr.
Podle popisu z 25. července 1667 bylo v Hrnčířské ulici obydlených domů 18, neobydlených 13. Z usedlých řemeslníků uvádějí se výslovně jako- hrnčíři: Jindřich Grünhössel (dříve vdova Hladká, po něm hrnčíři Leopold Schildberger a pak Jakub Svoboda), Matěj Malina (dříve vdova Malinová, po něm
1) O tom, jak možno ke zjišťování původce výrobku lidové keramiky platně ipřispěti, pojednal jsem v článku „O sbírkách keramiky" ve Věstníku Mor. zemského musea v Brně, rok 1922, čís. 2—4, str. 23 a d. Vděčný tento úkol čeká ovšem především na záipadomoravská musea.
2) Vedle vlastních zjištění a Kratochvílova spisu: Ivančice, byv. král. město ná Moravě, poskytli mi mnoho zpráv pp. red. Jos. Vávra a Ing. Ivan Vávra. Městské museum v Ivančicích zapůjčilo lask. obrázky předmětů ze svých sbírek.
3) Kameníček, Sněmy, I., 291.
|
