kotovice 2, Vyškov4) 28, Věstonice 1, Židlochovice 6, Znojmo 8; celkem 314 vozů. — Města s trhy 2. třídy byla: Velká Bíteš 6, Bošovice 2, Černá Hora 6, Klobouky. 5, Krumlov 4, Kuřím 4, Letovice 3, Lysice 4, Láva 2, Miroslav 3, Prostoměřice 6, Tišnov- 5; celkem 50 vozů. — Města s trhy 3. třídy byla: Doubravice 2, Jaroměřice 4, Oslavany 2, Rouchovany 4, Měhíri 2; celkem 14 vozů.

Roku 1837 bylo v Ivančicích ještě 44 hrnčířů. V letech 1861 až 1863 pořizována křížová cesta od nového hřbitova ke kapli. Hliněné kříže na jednotlivé kapličky zhotovili zdarma Josef a Václav Král, místní občané a hrnčíři.

Obr. 2.

Doklady výrobků těchto starých mistrů jsou dosud skrovné, jelikož vykopávaným střepům v zahradách v bývalé Hrnčířské ulici nevěnovala se dostatečná pozornost. Ve sbírkách městského musea ivančického je někjolik kachlů ze XVI. století (středověký občan, hlava Žižkova, políbení Krista), které svědčí

o jejich dovednosti (obr. 1).

Kolem r. 1527 přišli do Ivančic ze svého střediska Alexovic novokřtěnci (toufaři, habáni). Po r. 1622 přinuceni byvše odtud se vystěhovati, rozptýlili se hlavně do Sedmihradska. Název toufar není ani v místních archivních dokladech, ani v místní tradici v nějakém těsném spojení s hrnčířstvím.5) Zachovala se zpráva, že novokřtěnci alexovští dali králi Bedřichu Falckému vedle jiných darů i „mnoho hliněných nádob pro královnu".6)

1 kdybychom připustili z ní dohad, že zabývali se hrnčířstvím, neiznáme dosud dokladu, že by byli na ivančické hrnčíře působili přímým nebo nepřímým vlivem.