Lépe osvětleno je hrnčířství ivančické od konce XVIII, stol., z kjteréžto doby dochovaly se cechovní zápisy i některé předměty.7) Zvláště důležitá je mistrovská kniha z r. 1780—1855, která obsahuje 101 mistra z místních a čtyři mistry z cizích rodáků, pak kniha tovaryšská, podle níž v letech 1780—1860 dostalo za vyučenou z Ivančic 260 a z cizích obcí 31 tovaryšů. Magistrát města Ivančic za léta 1817—1841 udělil mistrovské právo 32 tovaryšům.

Mezi hrnčíři tohoto období nacházíme některé výslovně jako džbánkáře uvedeny. Nej starší z nich je Norbert Fiala,

Obr. 3

narozený asi 1776. Prameny, jež byly dosud po ruce, neposkytují sice určité zprávy o jeho původu, ale nelze pochybovati o tom, že je totožný s oním Norbertem Fialou, který se vyučil u toufarníka Rajštetra ve Vel. Bíteši, u něhož pracoval i jako tovaryš (viz Vel. Bíteš). O něm víme, že se v roce 1802 v Ivančicích usadil a v roce 1821 tu zemřel na hrnčířskou nemoc — otravu olovem (Bleikolik).

Výrobku, jeho jménem označeného, dosud neznáme a nelze také s určitostí přiřknou ti jeho dílně některý z dochovaných kusů v městském museu s vročením do 1821.

Nemáme také dosud určitých zpráv o jeho učních a tovaryších. Se vší pravděpodobností můžeme však souditi, že se u něho vyučil Albert Hejtmánek, narozený asi 1790 ve Vyškově, neboť ke dni 4. května 1816 je zapsán jako Fialův to-