varyš (dostává asi za vyučenou)8) a 18. dubna 1817 je Fiala svědkem na Hejtmánkově svatbě (do matriky zapsán je jako Krügelmachermeister). Vzal si Nepomucenu, dceru kopače Petra Brixy.

Roku 1821 žádá Albert Hejtmánek magistrát, aby se směl v Ivančicích usaditi, jelikož po Fialově smrti tu není žádného džbánkáře. Magistrát mu dal 27. února 1821 povolení a Hejtmánek převzal Fialovú dílnu s domem čís. 62/11. Hrnčíři přijali ho 3. března 1821 do cechu jako toufara (W,eissgeschirr-Meister) a koncem roku stal se i měšťanem ivančickým.

Obr. 4.

Z učňů jeho známe jenom dva: Františka Zavřela9) z Vel. Bíteše 1825—1829 (viz Vel. Bíteš) a J a n a S m u t n é h o z Ivančic 1832—1835. Tento vzal si Hejtmánkovu dceru Františku a když Hejtmánek asi r. 1844 oslepl, pracoval na jeho domě dále jako mistr. Hejtmánek přišel o majetek a živořil do roku 1866, v kterémžto roce podlehl válečné epidemii. Co se stalo se Smutným, není dosud zjištěno. Podle sdělení bítešského Pana Zavřela zanechal řemesla. Žena jeho objevuje se r. 1871 ve Vel. Topolčanech na Slovensku.

Určení prací Hejtmánkových umožňuje nám jeho zvyk, označovati význačnější kusy na zakázku dělané typickou značkou A. H, který po něm převzal asi bítešský Zavřel. Charakteristické pro Hejtmánka jest psaní teček před písmeny a zvláštní