mánkovu: shluky oválných listů na stopkách. Tento džbán je-zdoben figurálně. Obraz sv. Jiří Drakobijce11) je tu dokladem síly výtvarného projevu, s jakou zmocňoval se výrobce i obtížného problému pohybu těl. Scéna je yytvořena ve dvou modrých tonech. Kolem běžícího koně, s něhož se jezdec naklání, nakupil malíř stylisované křoviny. Ač džbánek není ani vročen, ani značen, můžeme jej zcela nepochybně považovati za práci Hejtmánkovu.

O pracích nástupce Plejtmánkova, Jana Smutného, nemáme dosud určitých zpráv. Ing. Vávra připisuje jeho dílně skupinu

Obr. 8.

ažbánků v ivančickém museu, které jsou malovány v letech, jeho působení 1840—1860, hustou modří s nevelkou schopností výtvarnou, Chudá rostlinná komposice nedosahuje ani průměru, výrobků Hejtmánkových (obr. 8 a). ,Jsou však známy i dva typické džbány společného cechu ivančického z této doby, o nichž, bychom mohli předpokládati, že je snad při tehdejší vzájemné podpoře cechů dal sotva cech mimo město dělati. Jeden z nich,-vročen ý 1857, je v museu ivančickém (obr. 8 b), druhý, vro-čený 1850,, je v Zemském museu v Brně.12) Nepochybuji o tom, že časem se objeví zápis v některé cechovní knize, který původce jejich prozradí.'