Zmínky ještě zasluhují dva džbány v museu ivančickém, které jsou vyobrazeny (bez popisu) na tab. 185. Katalogu výstavy cechovních památek 1924 v Brně. Oba jsou asi mistrovské kusy, dokazující, že i obyčejní místní hrnčíři XIX. stol. dovedli dělati nádoby ozdobné. Starší (na obr. vpravo) jest vysoký 36 cm, žlutě polévaný a zdobený plastickými postavami Adama a Evy pod stromem. Má letopočet 1849 a značku S. W. Původce dosud nezjištěn. Druhý (na obr. vlevo) je 33 cm vysoký, hnědě polévaný a postavy Adama a Evy jsou žlutě a zeleně zbarveny. Původce13) prozrazuje nápis: „Tento- žbán dává na památku poctivýmu cechu při dělání svého mistrovského kusu dne 12. dubna léta Páně 1855 Josef Prokeš. Za toho času byl panem komisarem Anton Vorel, páni cechmistři Wenzl Král, Lorenz Elgart, mladší Havel Erazim."

■Novějšímu místnímu hrnčířství nevěnovalo dosud museum ivančické náležitou pozornost, ač v letech sedmdesátých je tu mladší generace džbánkářská, k níž patří Albert Svoboda a František Schildberger. Albert Svoboda pracoval prý ve velkém, měl i vlastní malíře a vyráběl bílou a černou kameninu, modrými květy zdobenou. František Schildberger z čís, 35/11. byl posledním místním výrobcem toufarového zboží. Dělal džbánky, mísy, kalamáře, kropenky a pod. a zdobil výrobky své také modře. Od r. 1880 pracoval hlavně jen na výrobě kamen a syn jeho Alois, absolvent keramické školy v Bechyni, rozšířil tuto výrobu na tovární. Roku 1903 bylo tu již jen 10 hrnčířů a na t. zv. Klínku byla česká továrna na kamna bratří Šildbergrů, jež své výrobky dodávala až do Německa.

(Příště dále.)

12*