Nejobvyklejší jest ukončení pohádky pořekadlem, které vlastně není v žádné souvislosti s povídkou.

Do Chalupkova seznamu úvodních formulek připsán závěr: Na vrbě zvonec, rozprávce konec.

Nejlépe ještě byla zakončena povídka o Radúzovi a Ludmile (Prost. Záb. IV. 22 = Súpis II. 155). A na téj svadbe vo dvore bola aj jedna krava pekná a tučná, a tá mala zvonec, už je tejto hadki koňjec. Vytištěná verse této povídky v Slov. pov. č. 9 nemá takovéto zakončení.

Taktéž v povídce ,,O větrném králi" (Prost. Záb. III. 429): Potom toho krála jeden sluha mau jednu kravičku, tá kravička zvonec — už je tejto rozpravoěki koňjec, pod. Prost. Záb. I. 297.

V Cod. div. auct. (A 34) poh. „Král času" má zakončení: Dali ím peňazí, zbožia aj kravu. A ta krava mala zvoujec, už je tej rozprávke koňjec. Stejně ve vytištěném textu Skult. Dobš. č. 14. str. 143.

V povídce „O Popelvaru Jankovi" (Prost. Záb. I. 170) jest zakončení: Potom Janko pokorunovali a s princeskou zosobášeli, svadbu velku robeli, a na tu svadbu zabeli echiu kravu, šó mala zvonec, tak še az tegto rozprávky už końec.

Podobně se končí povídka „Zlatá priadka" (Skult. Dobš. č. 36), Kúpili si kravu, na tú kravu zvonec a téj rozprávke koniec. Taktéž Dobšinského úprava povídky „Drevená krava" (II. 88): král mu daroval z tých sto kráv jednu na výber. A tá krava mala zvonec, už je téj rozprávke koniec.

Tak i v povídkách z novější doby, v povídce ze Spiše (Sbor. Muz. slov. spol. I. 172 č. 9): Co potím s tima penez'mi zrobiľi, to uš daľej neznám. APe mala naša krava veľki zvonec, a i tej pripovietke koňec.

V trenčanské stolici pozměněno (Procházka 69): Páni jak žijú víno pijú a jak umreli v zemi hnijú. Mali drocaria kczu a na tej koze zvonec a už je pohádke konec.

Čistě formální jest jiné dosti oblíbené zakončení; ze starších zpracování rkpných má je pouze povídka „Slukova panička" v psaném časopise Považia 1847 str. 156. (Súpis III, 40): Ze ale na jednej vrbe ze-vesení je zvonček, teda aj tejto rozprávke urobíme teraz konček.

Docela mechanicky je ukončena povídka „Rovnopekný pár" (Škult. Dobš. ě. 56): Na vrbe zvonec, rozprávke konec. Poněkud lépe to upravila B. Němcová ve své povídce o bačovi a šarkánu (II. 191): bača viděl, jak pes Dunaj zavracuje ovce — viděl na vrbě zvonec, a pohádce je konec. Stejně u Dobšinského IV. 96. Docela mechanicky se končí její povídka, kterou měla od staré sousedky z Horní Lehoty (I. 30); „a pohádce konec, na vrbě zvonec". A taktéž je to v tekstu převzatém od Dobšinského (V. 65) „O Víťazkovi".

Případněji se končí povídka „Zlatý zúbok'"', upravená do tisku od Sama Reusse (Škult. Dobš. 46). Tak hľa, všetkému na svete býva koniec, i tejto rozprávke už je koniec. Poměrně lépe je zakončena povídka ze šaryšské stolice (Czambel 313 ě. 158): I ja tam bul na tim veseľu. Za pecem som stał. Mailem v ruce dzvonek, ta i tej pripoviedky koňec. Nesmyslné jest zakončení téže sbírky str. 354 č. 182: Išol dzád od Rosanovec (snad místo od Rozhanovec, sousední obec) —- mojej pripovedce koňec.