binky 20. A jestli ještě neumřeli, žijí dosud (ib. 99). Docela jednoduše: neumřel-li, žije podnes (Přikryl, Zahor. Kronika 268). Podobně v záp. Cechách: Esli nehumříli, tak sou eště dnes živi, ha esh mi nevěříte, tak se táni můžete jít na svý vlastní voči vo tom přesvjeěit (Baar, Chodské poh. 29). Jestli neumřeli, jsou živi podnes (Popelka 102; Kubín Podkrkonoší vých. 25 č. 7; 248 č. 185); 286 č. 191; a jestli nezemřel, tož žije podnes (Kulda II. 182); a jesli neumřeli, doposud blaženě živi jsou (Menšík 305); a byli dobře živi až do smrti (Kulda I. 54).

Ha esh nehumříli ha nechcíp jim pes, tak sou šichni živi a chčasný ještě dnes (ib. 42). Esli nehumříla, tak je eště dnes živa. Ha esli chcete, můžete se jít na ni podívat ha jistě huslyšíte vod ní tu pohádku povídat (ib. 55). Dyby nebuli humříli, tak žili haž podnes ha to je pohádky konec (ib. 24). A jesli Jozef s Bertou neumřeli, žijou eště (Kubín, Kladské II. 141); a jesh neumřeli, sou tam po sou dobu (Kubín, Podkrkonoší 82 č. 33); a sou-li dosud živi, kdo chce, ať se diví (Pov. kladské I. 8 o. 1) — a jesli z nich nikdo nepošel, söu ještě živi (ib. 12 č. 5); a ty lidi, co to povídají, sou živi ještě dnes (ib. 11 č. 2); a ty lidi ještě žijí, co to vypravují (ib. 50 ě. 22; 73 č. 38). A esli ešče žyju, to vino piju, a esli už umřeli, to su preč (z Opavska, Polívka, Han. a opav. 25 č. 6). Tak eli ešče žyju, to vino piju, a eli umřeli, to očy zavřeli (ib. 35, 39); a eli ešče žyju, to vínečko piju, a eli už umřeli, to v hrobě hmju (ib. 96). Podobně končí také polské povídky z Horního Slezska (viz nahoře).

Vypravovatele často také končí: Tak se jim potom dobře vedlo až do jejich smrti (Tille Val. poh. 78 č. 28); a měl se dobře až do své smrti (ib. 84 č. 29). Pak už při těch penězích se dobře měl až umřel (ib. 86 č.30); a dočkal tam života až do smrti (ib. 89 č. 31). A potom žili v spokojenosti dlouhá léta (Slávia 1874 seš. 3. str. 19); a dlouho i šťastně spolu živi byli (Kulda I. 229). Jestli neumřeli, posud na království žijí (Kulda I. 201); a neumřeli-li, kralují v lásce a svornosti až podnes (Menšík 1862 str. 45); pod. A teprve se měli všichni jako na posvícení, a do smrti bylo houby zle (Kubín Podkrkonoší vých. 19 ě. 4) Pořídím: A tak nevím, jestli ten král ještě žije; aneb umřel (ib. 165 č. 128), a kdo ví, jsou-li ještě živi (ib. 169 č. 128), spokojeně všichni žili, a jestli neumřeli, já nevím, já jsem tam nebyla od té doby (ib. 284 č. 195).

Porůznu praví vypravovatel, že neví, jsou-li dosud živi: Jsou-li posud živi, nevím (Kulda II. 7). Eli ešče žyju, to nevím, lebo su už mrtfi (Polívka, Han. a opav. 17). Podobně v kladských poh.: a jak dlouho kraloval, to ja nevím (ib. I. 2a č. 6); a jsou-li živi dneska, to nevím (ib. I. 116); a jesli sou ještě živi, to já nevím (ib. II. 126). Teď žili bez starosti, a to už nevím, jak to s nima dál dopadlo (ib. 153). A jak se mají, já nevím (ib. 184). — Já jsem na té svatbě také byl, ale nevím, žijí-li ještě (Kulda IV. 37). A mně čtverák, poručil ten škopíček, co z něho jako lev žrával. Já jsem se na to rozzlobil a odešel jsem odtamtud a vícekrát tam nepůjdu. — A ták nevím, jak to potom dopadlo (Sedláček I. 45).

Porůznu praví vypravovatel, odkud svou povídku má: Proto si chytryj Honza haž clo svý smrti vzpomínal ha nejradši povídal vo tom, jak se stál ze sviň áčka králem. Já to mám teky z jeho huby, povídal mi to jednou, dyž mi tuze bolíly zuby. íčko huž mě nebolí ha Honza vodpočívá v pokoji (Baar, Chodské poh. a pov. 70). Co se s ní tu nech-