časnou noc dílo, s tím se do smrti nevy tasila. Nu ha kantor —ten se teky žádnému neprořek. Jenom ten, co tu pohádku skladal, ten to šecko někerak vyslídil. Ten to teký hunií lepší povídat než já. Chcete-li, zkažte si pro něho (Hruška, Na hyjtě 61).

Ojedinelé je zakončení: mněli nevídanou svarbu, jaká se vydaří jednou za sto let, a dyby nebylo pozdě, šli bychme se na ní taky podívat (ib. 476 č. 281). Dybych věděl gde to je, hned bych k ním šel za kočího (ib. 354 č. 177). Povídka o dvou nevlastních sestrách končí (Grimm KHMČ 24): To už víte, co si vysloužila pracovitá, hodná Hanča a co lenivá, spurná Veruna? (Václavek Val. poh. a pov. II. 11).

Zřídka vyškytá se všeobecné moralistní rčení: Jé! ženská musí býti všude, bez ní je to jako studánka bez vody (Kubín Podkrkonoší vých. 102 č. 75).

Velmi často končí se pohádky rýmovaným rčením: A uhodil zvonec a už je pohádky konec (z Táborská) (Poh. a pov. naš. lidu 1882 str. 7 č. 4). A byl tam velikúcný kopec a na tem kopci vehkúcný zvonec a už je téj pohátce konec! (Václavek Val. poh. 1898 str. 13. Této formulky použil Václavek již ve starší sbírce 1889 seš. III. str. 20. A na Radhošti je vám veliký zvonec a už je té pohádce konec (ib. 21). Takový závěr měl již Kukla. Z Podkrkonoší: A bejk uhodil na zvonec a bylo pohádky konec (Kubín Podkrkonoší 237 č. 115.) A uhodili tam na zvonec a juž je pohátky konec (ib. 274 ě. 138); a běžela myš a mněla zvonec a je ty pohátky konec (ib. 435 č. 244). Za druhou polovici si koupil pěkné šaty a veliké panství, kromě toho i strakatou krávu a na tu krávu zlatý zvonec a — již té pohádce konec (Kolář—Kochovský, Chudobinky 46). Na tom zámku visíl zvonec ha to je pohádky konec. Za pěknýho počasí lidičky rozmilí, bejvá ten zvonec slyšet až k nám na Díly (Baar, Naše poh. 54); svatební veselí bylo nyní hlučnější a veselejší, až v tom tu trh zvonec — a to je té pohátky konec (Popelka, Nár. květy 89).

Jiná taková formulka, dosti oblíbená: Oni ještě dlouho žili, až jim v zádech popraskaly žíly (Slávia 1878 str. 43 z vých. Cech). Porád jen jedli a pili, až se jim f těle strhaly žily (Kubín, Podkrkonoší 241 ě. 117, pod. Podkrkonoší vých. 356 č. 235); a při té svatbě jedli a pili, až se jim potrhaly všecky žíly (Popelka 24); a tož spolu žih, až se jim potrhaly žíly (ib. 30); a tož spolu žili, až se jim potrhaly žily (Kukla I. 134). S pokaženým rýmem: a tož jedli a pih, až se jim všecky žíly potrhaly, a napekli chleba ze rži ... (Tille, Pov. valaš. 147). Druhá část tohoto rčení vynechána: a potom všichni žili a pili až do smrti (Sedláček 56). Pozměněno: a tož tak mu dobře bylo, až mu v řiti žíly znily (Tille, Val. poh. 22). Podobné závěry jsme našli v polských pohádkách, viz str. 181.

Jiné ještě rýmované zakončení: nebyl sem tam vo-tý doby, dali mi tam košík vody (Tille, Val. poh. 67 č. 26.) a stejně ib. 117 ě. 40. Změněno: Já jsem tam taky byl, byl jsem tam vo-tý doby a dali mi tam košík vody a je konec (ib. 130 č. 46). Koš vody na schody, a já tam nebyl voty doby (Kubín, Podkrkonoší 349 č. 176).

Jiné a zcela osamocemé je zakončení: Koupili se spolou eště karečku zelí, ha už je to celý (Baar, Naše poh. 63). A je celá (Kubín, Podkrko-