noší vých. 251 č. 186; 309 č. 210). Osamocená je formule: Jel tady forman, měl pot kabátem bič, a pohátka je pryč (Kubín, Podkrkonoší 363 č. 181).

Dosti rozšířeno je zakončení: jedli tam chléb ze rži — a ty, Marku, nelži! (Kukla I. 254 č. 47). A já jsem jed z teho lva maso a chléb ze rži a ty, Izefe, nelži! (Václavek Val. poh. 1898 str. 65). Napekli si tam chleba ze rži a ty, Kostko, nelži! (Tille. Val. poh. 104 č. 36, 107 č. 37, 110 č. 38, 113 č. 39, 143 č. 48, 150 č. 50, 151 ě. 51, 154 č. 52, 158 č. 53.) (Všecky od jednoho a téhož vy pravo va tele.)

V povídkách z Opavska je oblíbené zakončení: sto koní, je 'po ní, (Polívka, Opav. a han. 22 č. 4, 24 č. 5, 47 č. 11).

Nezřídka je konstatován konec povídky: Tož takový je té pohádky konec! (Václavek 40); a konec pohádce (Tille, Val. poh. 53 č. 24). Konec pohádce (ib. 71 č. 32, 93 č. 33). Zcela prostě: Konec (ib. 76 č. 27, 128 č. 46). A tak to je u konce (Kubín, Kladské II. 45 č. 15). A je tomu konec (ib. 109 č. 27): a je konec historky této (ib. 142 č. 34); a mají se všichni dobře, všeho dost a konec (Kubín, Podkrkonoší východ. 46 č. 22); a je konec (ib.610. 37); 188 č. 78; 304Č.206 377 č. 249; literárně: A tím končíme svou povídku (Kubín, Podkrkonoší vých. 332 ě. 223): a ostatek už je po všem (Tille, Val. poh. 139 č. 47) a bylo po všem (Kulda I. 219) a uš to je (Kubín, Kladské I. 24, II. 96 č. 24). A je to (Slávia 1874. 4. seš. 25). S vlasteneckým provoláním: A uš to je. Ať žijou Čechove! (ib. 251 č. 82). A to je vo tom Honzovi (Kubín, Podkrkonoší 256 č. 132.) A víc se vo tom nepovídá (ib. 447 č. 254). Ojediněle: . . . a měli všichni do smrti dost. To věřím (Kubín. Podkrkonoší vých. 77 č. 59). Vyprávěč dopověděl celou látku o třech psech až když se z nich udělaly tři holubičky a uletěly „a jak to bylo dál, to už nevím nic" (ib. 354 ě. 234).

a) Bulharské pohádky mají poměrně málo typických závěrečných formulek. Vypravovatel ke konci připomíná, odkud svou povídku má: Lidé, kteří tam byli a ten div viděli a slyšeli, vypravovali druhým, druzí třetím a tak to šlo od uší do uší, až to přišlo do mých uší, a já to vypravuji tobě, aby se pamatovalo a vypravovalo. (Sbor. min. II. 190 z V. Trnová.) Vypravovatel taky vytýká, že byl přítomen ději: naposled, jestli se mne tážete, jak se to stalo, nevím, ale když se vrátili svatebčané, i já tam byl (ib. III. 187 č. 4 od Pirdopu). I já tam byl ą ji viděl, když běhala nahá (ib. 186 č. 3). I já tam byl, když hodili bezvousého do moře. Bylo to velmi strašné. Nikomu ať Bůh nedá, aby se topil ve vodě (ib, 238 z KHsury). Šel jsem, pil jsem, veselil jsem se na svatbě, a přinesl jsem vám tuto povídku (ib. VI. 150, St. Zagora).

Končí také jakýmsi mravním naučením: Chci říci, že tolik se poznává dobro na tomto lživém světě (ib. IV. 176 z dupnického kraje). A taká je to věc: nikdo se nemůže na tomto světě ukryti od smrti! Člověk, pokud je živ, ať pracuje, vydělává a o onom světě má mysleti (ib. VII. 164 ze Sofijska). A taká je to věc, kdo dobře činí, pěkně nalézá (ib. І65 č. 2).

b) Makedonské pohádky. V jihozáp. Makedonii, v kraji lerinském, jest vypravovatel obyčejně dotazován ,,je-li to pravda"