nebo ,,bylo-li to opravdu" a ten jim odpovídá: „Kdyby nebylo, nevypravovalo by se. Ale když jsem i já byl s myslivci, nahrabal jsem si mnoho i za hostení i za darování na svatbě až se budu žetíiti; ale pusťte psy sousedů, když jsem šel domů, zahnali se a já jsem všecko poztrácel na cestě" (Sbor. min. VI. 173 z Lerinska).

Vypravovatel připomíná, že skutečně byl při ději: Na svatbu mě přivedla cesta a já tam na námluvy. Dočekali mne pěkně. Jedli jsme, pih jsme, veselili jsme se tři dni a tři noci, a nyní jdu odtamtud. Nevě-říte-li, jděte a ptejte se (ib. XIX. Mater. str. 106).

Zakončení této formulky je dosti oblíbené: Kdo nevěří této povídce, ať jde a vidí (ib. I. 12G č. 2 z Prilepu). Koi не веруа, нека оди каі што калаілисуаат калаіциіте (pocínují pocínovači) и да му мирисни смжр-деата, останата уште от тогаі (ib. XVI,-—XVII. 279 č. 1). „Tato povídka, co mi vypravuješ, babo Marie," řekl jsem, když mi vypravovala o zimnici, „bylo-li to pravda?" — „Kdyby nebylo, Marko, nemohlo by se vypravovat. To bylo a proto se vypravuje. Vím já, že vy, mužové, ničemu nevěříte, ani надворштинье, ani moru, ani choleře, ani zimnici. Dobře, vy nevěříte, ale jsou přemnozí staří lidé, mužové a ženy, co to viděli svýma očima a trpěli od пісп/судинин макьи вйделеитжргале да речи, „Госпо да ме чуа" и плукни сй ф пазуа. Tolik ví baba Maria, tolik ti povídá, bratře Marko, jak chceš, tak věř!" „Jak, babo Marie, nevěřím této povídce, že je pravdivá, cos mi vypravovala o zimnici! Milo je mi, že znají mnohé baby, jak ty to znáš", řekl jsem, „vypravovati mi takové антикьи бугарцкьи" (ib. XIV, 107). Jinak ještě: Hie, tak je to, milí bratři! Kolik jsem věděl, tolik jsem vypravoval (ib. XVI.—XVII. Mater. str. 325 z Krušova). Povídku jsem věděl, povídku jsem vypravoval, vám pravda a mně lež (ib. II. 184, podobně XI. 144 z Prilepu). Tak to bylo; kdyby to nebylo, kdyby se to nebylo stalo, nevypravovalo by se to (ib. III. 158, 184, z Lerinska). Tak mi vypravovali tuto povídku a tak i já ji vám vypravujú (ib. IX. 162 ze Štípu). Každý, kdo to slyšel, se podivil a tak zůstalo, že se to vypravuje podnes (ib. VIII. 200 z Prilepu). „Povídku jsem znal, povídku jsem ti vypravoval, pane Marko", řekl mi Riste (ib. XVI.—XVII. str. 284). Taková je ta povídka (Mazon, Contes slaves Mac. 92).

Někdy nalézáme tytéž celkem závěrky jako v ostatních pohádkách, že ještě podnes ti Ľ dé jsou živi a zdrávi: Vzali se a potom až do stáří žili a dobře se měli (Sbor. min. IX. 171 z jv. Makedonie). Mladík stal se zetěm královým a možná, že i podnes je u krále (ib. X. 137, Přilep). Žijí a milují se na celý život (до века и амина) a jestli neumřeli, možná, že jsou ještě podnes živi (ib. XIX. 14 z Bitolska). A žijí v j)okoji a lásce na celý život (до века и амйна) (ib. 38). A jestli neumřeli, jsou možná živi až podnes (dodáno: ode mne vám povídka, a od Boha zdraví a veselí).

Nezřídka jest na konci moralistní průpovídka: Bůh váhá ale nezapomíná (ib. III. 192 z Prilepu). Junák může a kůň může, ale když ti Bůh nechce pomoci, všecko půjde zpět (ib. VIII. 196, Prilep). Kdo hledá rohy, ztratí také i uši (ib. VIII. 220 č. 3). „Kdo jinému kopá hrob, sám do něho spadne" řekla žena (ib. 226). Hle, jak právo se zjemňuje a netrhá se (Ете како правината сетанчи и не се кьини) „právo ženám jen"