šeli různá stadia umění a jež bylo zatíženo kletbou provin-ciality se všemi jejími důsledky.

Avšak přes to je možno mluviti alespoň o organickém vývoji uměleckého nazírání a cítění a tento vývoj, dosti pravidelný a s určitými letopočty svázaný, bude pro naše terna dosti důležitý, jak se později ukáže.

Vrcholná gotika pozbývá vystoupením Petra Pariere své struktivní a tektonické povahy a během patnáctého století mění se ve smyslu dekorativním a naturalistickém v jakési

Obr. 2. Ktová pod Troskami, čtvrť po r. 1872 znovu vystavěná.

gotické rokoko. Původní tektonicko-plastické nazírání umělecké ustupuje při tom cítění malebnému a optickému, jež charak-terisuje konec vývoje každého slohu a je příčinou jeho rozkladu, Jako reakce proti této pozdně gotické povaze vzniká v Italii, po některých bezradných pokusech menší důležitosti, nový sloh, jenž vyzdvihuje tektoniku a monumentální struktiv-nost antiky; je to renesance, jež přes svoji eklekticistickou povahu a příchuť čiré formálnosti otevírá vývoj umění novověkému.

Na sever dostává se v prvních desítiletích století šestnáctého; zde dochází však k velmi zajímavému zjevu, že totiž podléhá onomu malebnému a optickému cítění pozdní gotiky, proti němuž bojovala ve své domovině a stává se tak oním konglomerátem prvků italských a severských, jemuž ne bez jisté nacionálni hrdosti říkáme „česká renesance". Malířská