prostor. Venkovan je tedy nucen vypůjčiti si jej z architektury monumentální, jak možno konstatovati u dřevěných kostelů; tento eklekticismus chtěl bych dnes sledovati i u užitkové lidové architektury světské, aby pod „lidovostí" této architektury byla napříště rozuměna jen tato eklek-ticistická a periferní její povaha a tvrzení o její původnosti a výrazové síle, jež by byly s to, aby vyvolaly k životu nové ori-

Obr. 11. Nová Ves čp. 50. z r. 1852.

ginelní národní umění, jak by rádi viděli mnozí učitelé kreslení, četné ty „svérázy" a „lidové umělecké dílny", po Praze i českém venkově roztroušené, bylo konečně odkázáno do říše planých pověr.

Chceme-li si uvědomiti tuto závislost lidového umění od jednotlivých slohů umění monumentálního, musíme mít předem na paměti onu okolnost, že totiž formy monumentálního umění přicházejí z města na venkov značně opožděny. Tím vylučují se z předloh pro lidové umění v onom smyslu, jak je mu