běžně rozuměno, směry mladší baroka, neboť empire pro svoji plastickou a nemalebnou povahu nemohl býti lidem akceptován a ostatní po něm jdoucí odstíny slohové dostávají se na náš venkov až po roku 1848, kdy prý umdlévá všechna tvůrčí síla venkova, takže vlivy romantismu (zejména tudorské gotiky), secese a nedávné tak zvané „obloučkové" dekorace (pražská Legiobanka) nečítají se k pojmu lidové architektury, ačkoli jsou analogické s vlivy století XVII. a XVIII.

Zbývají tedy k uvážení jen vlivy české renesance a baroka.

Obr. 12. Nová Ves čp. 50.

O české renesanci měli jsme příležitost poznamenati, že její podstata je čiře malebná, dekorativní a optická a zjistili jsme

také, že nejen všechny tyto vlastnosti, ale také pouze tyto vlastnosti má venkovský člověk. Nedivme se tedy, že formy české renesance na selskou architekturu tolik zapůsobily, že lidu byly renesanční štíty a loggie tak blízké a pochopitelné a že konečně i renesanční sgrafitování, bílé na černé či tónované půdě mělo na venkově svoji odezvu v bílém vyspárování tmavého nebo barevnou hlinkou napuštěného srubu.

Je to tedy jeden a týž umělecký proud, jenž vyvolal českou renesanci a selské umění; formy „lidové" jsou pak s renesancí současné nebo následují po ní nepříliš dlouho, což je pravděpodobnější, uvážíme-li onu retardaci monumentálního umění na venkově. Konservatismus, venkovu vrozený, byl pak příči-