Případ sobotecký (obr. 3) je dosti zajímavým dokladem toho, že lid imituje architektonickou monumentální formu jen co do jejího vnějšího účinu, nikoli tedy co do vnitřní struktivní povahy. Spodní arkáda je tu totiž dvojosá, zatím co horní na téže šířce vyvíjí osy tři. Jinak však jde tu o totéž rozložení stěny v tektonické prvky a ó podobné malebné působení, jako v architektuře monumentální.*)

Obr. 15. Skuřina u Sobotky čp. 4. z r. 1828.

Slepá arkáda ve Viskři u Turnova (obr. 1) je ovšem značně zornamentována vše zdobící rukou venkovana, avšak v principu jde tu zase jen o imitaci přízemní loggie. Dostává se jí i praktického určení, jest nosnou konstrukcí stropnic nad přfzemkem a srubu prvého patra. Podobnou konstrukci, ale obnaženou, ukazuje obr. 7 a 8 ze Ktové.