osmi základními poli. Že sloupky, dělící tato pole, nejsou často ani nad sebou (obr. 11 a 12), nás už nepřekvapí; podobný zjev jsme měli příležitost výloži ti na loggii v Sobótce,

Zbývá konečně všimnouti si ještě způsobu, jak změnil některé detaily barok.

Typickou barokní arkádu podloubí podávají obr. 20 a 21 z Března a Lomnice. Je tu na prvý pohled patrno, oč staviteli šlo: imitovati stlačený půlsegment elipsový, v baroku běžný. Arkádě přibylo na těžkosti, dříkům sloupků na hmotě, avšak renesanční princip nebyl tím valně dotčen.

Obr. 22. Rokytná u Pardubic.

Větší změny nastaly v lomenici. První stupeň jejího zba-rokování je zastoupen příklady z Března (obr. 20), Spařence (obr. 17) Skuřiny (obr. 15) a Rokytné (obr. 22). Jde tu o vliv pozdně renesanční a barokní mušle, často užívané jako dekorace konchy. V české renesanci setkáváme se s ní jen v několika málo případech (Červená Řečice u Pelhřimova, Jindř. Hradec, Tábor), za to v baroku je běžná; lid se tohoto prvku záhy zmocnil a dále jej samostatně rozvíjel ve smyslu dekorativním.

Počátkem tohoto vývoje je Rokytná, kde v horní polovině lomenice se mušle vyskytuje poměrně čistá; v dolní polovině je však už rozváděna a kombinována se symbolem květu. Další vývoj vede pak přes Skuřinu a Spařenec na Březno, čemuž však nemá být rozuměno ve smyslu teritoriálním.