Druhým stupněm vývoje barokní lomenice je štít domu čp. 31 v Lomnici nad Popelkou (obr. 21). Vlivem obdobných památek architektury monumentální vniká pohyb i do siluety štítové, avšak vnitřní dělení je duchem renesanční. Toto prolomení tradičního přímočarého obrysu podařilo se sice baroku, avšak stalo se poměrně nedávno, neboť dvakrát pravoúhle zalomená nadokenní římsa, jež přináleží tudorské gotice, klade tuto stavbu dosti přesně do poloviny minulého století, jsouc nej modernějším prvkem lomenice, takže celek je dokladem veliké retardace barokních principů na českém venkově. Toto zdržení se dá tím spíše vysvětliti, uvážíme-li, že město ztrácí od konce století osmnáctého své živé, kypící a podmaňující umění, že nastává umělecké živoření a vyssávání slohů historických a že tento umělecký suchopár způsobil, že venkovu tím odumřel onen živný kořen, z něhož čerpal od prvních svých dětských začátků. Své dekorativní vrozené vlohy venkov však neztratil; objevila by se v tom okamžiku, kdyby město bylo s to dodati jí novou formu, tak silnou, Jako byla forma renesanční nebo barokní, jako základ, jehož obměňováním vznikla by nová „lidová" architektura.

Tím byl by náš srovnávací materiál vyčerpán. Opakuji znovu, že nemůže nám jiti o jeho úplnost; třeba spokojiti se několika příklady, jež však postačí k přítomným úvahám. Příliš mnoho materiálu zbytečně by rozptylovalo pozornost, takže z důvodů čistě didaktických spokojují se několika fotografiemi, k nimž tyto řádky jsou doprovodem a jež doplňuji některými konstruktivními skizzami.

Toto málo stačí však k tomu, abychom konstatovali, že nejenom lidová architektura církevní, jak bylo prokázáno na jiném místě, ale i stavitelské umění světské nejsou produktem lidovým, lidový že je jen ornamentální způsob přepsání některých prvků architektury kamenné do ,dřeva a konečně, že nelze při výčtu architektonických slohů mezi gotikou, renesancí a barokem jmenovati i „sloh lidový" jen tak jedním dechem.

Na moravském Krasu se doposud pálí vápno starodávným způsobem. Jest tam ještě několik pecí „vápenic", připomínajících svou primitívností doby dávno minulé.

Taková pec na pálení vápna je blíže osady Ostrova u Sloupu na Blanensku.

Jest to bouda zbudovaná z trámů a prken. Uvnitř boudy vzadu jest umístěna kamenná pec s podlouhlým obloukovým otvorem zvaným „česno".