tržní, bylo pělkně zdobeno a zvláště práce Františka Zavřela projevují nejen značnou zručnost, ale i talent a osobitý svéráz. Měl prý knihu, která byla plná obrázků, a z té si vybíral motivy, ale všechnu výzdobu prováděl obyčejně „z hlavy".

Pro jemnou malbu dělali si nejlepší štětečky z chloupků, které rostou hovězímu dobytku na uších. Barva modrá: šmolka a „königsblau" (královská modř na mísy) kupovaly se od „Stempechra" (Steinbrechra) v Brně, první libra (asi půl kg) za 40 kr, druhé lot (1'75 gr) za 1 zl. Ostatní se vyráběly doma, a sice fialovou dával „cinoš"15) (cín-olovo), černou „praun-štajn" (burel), žlutou zerzavé brusiny (usazenina při broušení

Obr. 10.

železných nástrojů, železný okr) a „cinoš", zelenou — „kupfr-grün" se pálila, udělala se šupina.

Malování musilo se provésti velmi rychle, než nádoba do polevy namočená zaschla. Jednodušší výzdoby prováděl výrobce hned úplně, při složitějších výzdobách figurálních načrtl si nejprve černé obrysy a pak plochy teprve barevně vyplňoval. Obrázek se totiž propíchal na obrysech špendlíkem, dírkami protlačil se popel, aby na zdobené ploše objevily se stopy (tečky), ty pak se burelem spojily v linky.

Nejčástější výzdoba je jednobarevná: modrá (sytý ultramarin); na mnohých pěkných kusech nalezneme však vedle barvy modré i žlutou, zelenou, fialově šedou a černou. I jednoduché předměty tržní (džbánky, kropeničky atd.) jsou zhusta vícebarevné. Tato barevná výzdoba je snad vlivem dílny Patr-