Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 249
Dr. Ferdinand Tomek.

Slovenské písně z Uherskobrodska.

(Z Korytné a okolí St. Hrozenkova.)

Úvodem.

Probíraje se starými spisy z mládí, nalezl jsem mezi nimi dva omšelé sešitky slováckých písní a svatební zvyky a obyčeje s datem ze srpna 1896, tedy dnes plných 30 let. Mimoděk zabořil jsem se do vzpomínek, kterak jsem trávil jako chlapec a student veškeré své prázdniny v Korytné na Uh.-brodsku pod smavou Javorinou. Našel jsem v ní svůj druhý domov u svého stařičká, „starého pana rechtora" Jos. Machka, který jako učitelský pomocník r. 1833 dostal se do Korytné, a tam, oženiv se s Aničkou, dceruškou panského myslivce Fr. Franty, který už kdysi od let 1798 v Korytné fořtoval, založil si šťastnou rodinu, takřka na 60 let v Korytné rechtoroval a skorém tři generace v obci vychoval.

Při této příležitosti cítím se přímo jako vnuk povinen pro světlou památku svého děda věnovati mu několik slov. Jak shora uvedeno působil děd můj, Josef Machek, od let třicátých minulého století jako rechtor až do svého pensionování a pak ještě i jinak až do své smrti 1897 — zemřel v požehnaném věku 84 let — na temže místě v Korytné a těšil se, vychovav celou obec, všeobecné úctě a vážnosti. Byl to jeden z těch starých rechtorů, kteří nejen učili, ale také vychovávali. Jsa výborným sadařem, zvelebil v obci, roubo-vav jen nejlepší druhy, ovocnářství, propagoval včelařství, chovaje sám velký počet úlů včel, ovšem podle starého způsobu; vysázev morušové stromy, pěstoval bource morušové a tím hedbávnictví a obdržel za veškeru tuto činnost celou řadu čestných medailí a pochvalných uznání. Při tom ovšem, znaje hráti téměř na všechny hudební nástroje, byl výborným hudebníkem. Z jeho vzpomínek uvádím, kterak páni rechtoři z celého Uh.-brodska se svými instrumenty se scházívali a milostivým vrchnostem jak v Uh. Brodě, tak i v Luhačovicích t. zv. „štandrle" vyhrávali. Na to jako hoch sám se pamatuji, kterak při hře na varhany po starém způsobu i během verše interludoval a celé kadence a pasáže vkládal. V letech osmdesátých zemřela stařenka, r. 1897 následoval ji staříček a pak 1906 jejich dcera — moje teta — Aloisie; chodníček tím do Korytné zarostl a zůstaly jen na tichém hřbitůvku v Korytné rovy zesnulé rodiny Machkovy a s nimi vzpomínky.

V takovém tedy prostředí i s bratry svými trávil jsem své šťastné dny chlapectví a mladosti, tam jsem se úplně naturalisoval a cítil se jedním ze slováckých chlapců a šohajů, s nimiž sem na pasinkách při ohních koně pásal, na neosedlaných koních se proháněl, leckterou kratochvíli s chlapci prožil, s nimi zápasy — ovšem s trvalým neúspěchem — zápasil, později s nimi k muzikám chodil, s nimi zpíval a „sedlácké" tančil a takořka s celým svým okolím srostl.


Předchozí   Následující