A v těch dobách, kdy pořádala se národopisná výstava, kdy horovalo se všude pro národopis, zmocnila se i mne tato všeobecná nálada a jal jsem se sbírati národní písně a obyčeje. Přestal jsem pouze na Korytné a pak na Starém Hrozenkově s nejbližším okolím, kdež jsem trávil u vzdálených příbuzných jedny prázdniny.

Při sbírání písní v Korytné, jichž mně nejvíce zazpívala stará tetka Flasarka — staré obyčeje a čarodejnícké skazky vykládala stará Juřenka — počínal jsem si tak, že text zachycoval mladší můj bratr Tobiáš a já notoval nápěvy.

Upozorňuji, že nářečí na starém Hrozenkově, jako vůbec celý ráz, je hodně odlišný od Korytné, která náleží ještě do národopisné oblasti moravského Slovácka, kdežto sousední obce Strání, Březová a tím i Lopeník se Starým Hrozenkovem a okolím inklinovaly spíše k Slovensku v bývalých Uhrách, s nímž konečně tyto obce žily i v neustálém pohraničním styku.

Připouštím, že leckterá píseň z mé sbírky, v odchylném snad jen variantu, je obsažena již ve sbírkách starších a že od r. 1896, kdy sbírka vznikla, i mnohá objevila se ve sbírkách novějších, avšak přes to vše uznal jsem za vhodné, všechny písně tak, jak jsem je sebral, pojmouti do této sbírky a prosím, aby s tohoto hlediska byla sbírka jako celek dle doby vzniku posuzována.

K sbírce písní a tanců hodlám později přiřaditi zároveň popis celé svatby z Korytné a vměstnati ji, aby případně mohla býti i na scéně reprodukována, do pěti obrazů.

Odhodlal jsem se uveřejniti dnes tuto sbírku proto, poněvadž jsem pokládal přímo za mravní povinnost uchránit! alespoň tu část písní a tanců, které jsou neznámy, před zánikem a osudem zapomenutí, a poněvadž mám za to, že i tato sbírka hřivnou alespoň nepatrnou přispěje k propagaci národních písní, tanců, jakož i zvyků a obyčejů, dnes tak zanedbávaných.

Nechť zkazka mého mládí vykoná tuto svou povinnost!

V Olomouci, v srpnu 1926.