Dvacet ročníků NVČ.

V souboru úkolů, které si vytkla Národopisná společnost českoslovanská, připadlo s počátku nejvýznamnější místo péči o museum. Založením a účelnou organisací tohoto ústavu byla jednak trvale zabezpečena drahocenná látka sebraná pro Národopisnou výstavu obětavou součinností všech vrstev našeho národa, jednak byly vybudovány bezpečné základy pro vědecké studium lidového života po všech stránkách. Avšak odborní pracovníci sdružení v NSČ nikdy nezapomínali, že Společnost splní své kulturní poslání jen tehdy, nepustí-li se zřetele činnosti publikační, kterou — vedle budování musea — právem pokládali za druhou podstatnou složku, programu NSČ.

Vývoj NSČ a její vědeckou práci ocenil v úhrnných rysech předseda, prof. dr. Jan Jakubec v jubilejní zprávě o prvním čtvrtstoletí Společnosti (Nár. věstník XV.); v této kratičké stati nám jde jen o to, stručně vzpomenouti dvaceti ročníků našeho časopisu. V letech 1897—1905 vydala Společnost 11 svazků Národopisného sborníku českoslovanského, vedle něhož vycházel ještě drobný Věstník Národopisného musea. Obě publikace byly sloučeny a od ledna r. 1906 počal vycházeti Národopisný věstník českoslovanský, původně jako měsíčník, nyní ve lhůtách čtvrtletních. Redakci řídí od počátku prof. dr. Jiří Polívka, v prvním desetiletí s redakční komisí (J. Jakubec, A. Kraus a V. Tille), od roč. XI. s nynějšími hlavními spolupracovníky.

První ročník zahájil V. Tille statí „Úvodem", v níž ukázal na snahy Společnosti po vědecké činnosti národopisné a shrnul program Věstníku takto: „Víme, že bude potřebí současně vy-těžiti z umění našeho lidu to, co se z něho ve všech oborech vytěžit dá a starat se se vším úsilím, aby to umění, jež z českých duší roste, rostlo též na českém podkladě a z pramenů české půdy. Víme však též, že ony vrstvy národa, jež dnes nazýváme lidem, mají potřebí naší stálé, úsilné a nové péče, že je potřebí nejen sledovat jejich život, ale starat se, aby život ten byl snesitelný a radostný, aby postaráno bylo o zaměstnání a příležitost ku vzdělání pro všechny naše lidi. K obojímu cíli však možno pracovati úspěšně jen tehdy, pokusíme-li se současně kriticky a úplně vytěžit z látky, kterou dosud máme před sebou a kterou ještě podaří se sebrati, co se z ní vytěžit dá. Je potřebí kritické revise celé národopisné práce devatenáctého věku a je potřebí zároveň shrnout výsledky pod zorným úhlem