str. 320
na Rzeszowsku a v Lańcuckém kraji jako „hemyłka" (Mat. A. A. E. X. 53, VI. 192), na Chełmsku jako „chamełka" (Kolberg, Chełmskie I. 50, 277), v lubelska gubernii „chomółka" (Wisła XVIII. 89). Ukrajinci nazývají ji „chomévka", „chomla" (Slávia V. 326). Ve většině případů jde sice o okrouhlou podložku z přediva nebo ze dřeva, tedy o náš typ druhý, který ve východní Evropě označují obyčejně jako typ kihalky. Ale zůstává nepochybné, že slovenský výraz choníľa s názvy polskými a ruskými souvisí, právě tak jako obdoby má i zahnutý její tvar.
Nebylo by sice nemožné, že k němu došlo přehnutím kruhu na polovičku anebo jeho zmenšením, odstraněním jeho spodní Části. Ale rozšíření jeho po daleké rozloze východní Evropy dosvědčuje, že lze uvažovati o zvláštním druhu. Některé druhy velkoruské kibalky nebo kiky vyskytují se též v podobě podkovy nebo i v podobě dvojitého polooblouku, mezi jehož poloviny se vlasy sevrou (Slávia V. o-. 16., s. 326, 328). Ani u finských kmenů pobaltských nebyly podle Heikelových údajů podložky na hlavu (syköröt) takové formy cizí. (Suomen Museo VII. s. 1 n., o. 5.)
Bez důležitosti není ani ta okolnost, že jak slovenské chomle, tak i cizí obdobné úbory připomínají často chomout. Ruské pojmenování kika znamená skutečně měkkou podložku pod koňský chomout. A na Slovensku nejen, že lid přirovnává chomli posměšně k chomoutu (v zemanské vsi Predmieru vysmívají se ženy Súlov-jankám, že nosily na hlavě „také kukle, také chomúty" a v Tu-ro-Tridvory smála se mladá žena sama, když se oblékala: „No, kdeže mám to chomútisko"), nýbrž v samém sousedství domova chomle vyskytuje se pro obroučfcovitou podložku vskutku pojmenování „chomút", totiž v horním Ponitří v okolí Prievidze a. v horských vsích na slovensko-valašiském pohraničí u Pováž. Bystrice. Na horním toku Kysuce v Turzovce používaly ženy „chom". Vzpomeňme, že i čeští mravokárci XIV. stol. horlili proti chomoutům ženských parádnic.5)
II. Jako d r u h ý t y p podložek odlišuji o b r o u č k y, které si ženy kladou do týla nebo kolem hlavy. Jsou všeobecné na západním Slovensku v širokém -středním pruhu, označeném na mapě šikmými čarami. Ale mimo to sahá jejich rozšíření mno-hettn dále na východ i na západ, nejen na Moravu, nýbrž i daleko do středního Slovenska.
Je přirozené, že na tak rozlehlém, různorodém teréne rozlišily se jak jejich podoby tak i názvy. Na západě nejrozšířenější výraz vůbec je „grguľa" a to pro podložky jak okrouhlé tak i hranaté. Toliko v okrscích „chomútu" je neznámý. Když jsem se na př. v Maříkové vyptávala na podrobnosti o účesech a pronesla jsem i slovo grgule, zaradovaly se ženy: A tak to je ta grguľa. Naši mladí přinesli nedávno z robot (z Moravy) novou písničku, že nosit grgulenku nepatří se na panenku, že to patří na ženy, a
5) J. Gebauer, Staročeský slovník, chomút. Č. Zíbrt, Dějiny kroje s. 353.