a rouchou zahalují.7) Ve starším svém spise o Češích v Malo-hontě uvedl již dříve domněnku o jejich původu. Pokládá je totiž za památku po Češích, kteří se tu v době husitských válek usadili.8) Jiní vykládají slovo kyka přímo jako čepec, na př. Jos. Jungmann ve svém slovníku nebo Vilém Dušan ve svém zajímavém Slovenském slovníčku v Časopise Českého Musea (1848, XXII. 2. str. 308). Píše, že kyky jsou „wysoké čepce ženské, pocházejí prý z Čech a nosí se w Kraskowě a w Březové časké, kde obývají potomci wystěhowanců českých z časů Husitských". Pravděpodobně jde u něho i u Jungmanna stejně jako u Bartolomaeidesa o stejnou tradici a o stejný úbor.

Dnešní podložky ve východním Hontě jmenují se též kytky, ale jsou drátěné a čtverhranné.9)

Kytka z Oravy, kterou popisuje Drahotína Kardossová, označuje však jiný účes, jehlicí upevněný.10)

Co do vzhledu, umístění a materiálu grguli ustálila se též řada variantů. Mohou být někdy velmi jednoduché, může jí být i pouhá silná šňůra do kruhu svázaná (Maříková, Papradno, Klat. Nová Ves). Většinou je však obroučka ušita z proužku plátna, buď plochého nebo vycpaného koudelí. Bývá i z proutku a v nové době i z drátu látkou ovinutého nebo obšitého. Mnohdy lze docela dobře stopovat i vývoj, jak se materiál obálenek časem měnil a jak namísto starších měkkých látek, plátna a koudele, nastupoval tvrdší, jmenovitě drát (Bělovodské údolí). Vyskytují se však i takové případy, že se za podložku upotřebí pramene spleteného, vytřeného konopí, nespojeného v kruh. Vlasy se omotají okolo něho a teprve potom se pletenec zatočí vzadu hlavy do kola a konce se podloží („založá sa", Turná a Stankovce u Trenčína, Lefantovce u Nitry, obr. 5). Pokud lze uvažovati v těchto případech o postupu progresivním, pokud regresivním, je zatím při dosavadním nedostatku přesného materiálu z rozsáhlejšího území těžko rozhodnouti. Byla-li prototypem .tkanice, uvázaná kolem hlavy proto, aby přidržovala vlasy, byly by ovšem naše grgule z usoukané šňůry odkazem