323

dávných dob. Bylo-li původním požadavkem obtočiti na obroučku vlasy, byly by silnější válečky vhodnější.

Charakteristický znak pro okrouhlý typ grguli je ovinování vlasů okolo nich. Ženy rozdělí si je ve dva prameny a každý z nich omotávají pevně kolem grgule odzdola vzhůru, obyčejně s dlouhou šňůrkou, kterou pak zase nazpět okrucují odshora dolů. Vlasů nesmí býti na obalence ani mnoho ani málo, v různých okrscích bývá dokonce předepsaná tlouštka, jak silná smí grgule být. Proto, má-li někdo vlasů mnoho a dlouhé, ustřihuje

Obr. .7. Žena z Dohnan u Púchova.

Obr. 8. Žena z Košeckého Podhradí u Ilavy.

je a vystřihuje i celé prameny, naopak, má-li jich málo, musí je nastavit koudelí. (Cizích vlasů používají k prodloužení vlastních copů jen dívky.) Na př. ve Vrícku (o. Štub. Teplice) ustřihují si ženy všechny vlasy docela krátce, toliko po stranách vzadu nechávají dva pramínky, kterými obtočí svou grgulku velmi tence. Tenoučká musí být obroučka i v Bělovodském údolí (obr. 7). Obalenka, vlasy do tuha ovinutá a napiatá, drží sama na hlavě. Jen někde, je-li příliš velká nebo příliš malá, přivazují ji ještě zvláštní tkanicí, podobně jak ukazuje obr. 8. Zaklesnou ji na obou stranách na podložku a pevně kolem hlavy ováží. Daleko řidčí jsou případy, kdy malou tvrdou obroučku toliko přiloží k hlavě aniž ji vlasy obalí. V okolí Trenčína na př. je to zjev nového vývoje. Malá grgulka, nazývaná i „kolečko", zdůrazňuje jen účes copů („korniček"), stočených „do kolečka", není-li dost vlasů, nahrazuje je a je přípustná i pro děvčata, nejen pro ženy. V nejsevernějším Trenčansku bývá kruhová chomelka,