Rohy, směřující dozadu, vidíme již v okolí Píšťan. Dvě lomené větévky, obšité látkou, trčí svými kolénky v týle dozadu. K hlavě přidržují je vzadu namotané vlasy, vpředu tkanice. (Obr. 15.2.)

Ve starší době byly růžky tupé a malé, takže by nebylo nesnadno odvodit je z hranaté obalenky, ale dnes, kdy ženy používají k jejich výrobě drátu, zveličily se tak, že dosahují až 7 cm délky (obr. 14.). Domovem těchto rohatých podložek býval pravý břeh Váhu, avšak později rozšířily se i na. levé pobřeží, kde zatlačily starší grgule s obloukovitě zahnutým vycpaným váleč-

Obr. 14. Žena z Častkovců u Nov. Mesta n./V.

kem ve spodní části. Staré ženy pamatují ještě, že nosívaly na hlavě „takú klobásu", mladé přijaly už vesměs „rožky".

K vlastnímu typu dvourohých grguli počítám drátěnou podložku z trnavské oblasti (obr. 15.i.). Je zahnuta v podobě písmene U a konce její stáčejí se podle skrání zpět. Názorný popis její úpravy a vyobrazení z D. Lopašova zachytil Pavel Socháň v Národopisném Sborníku XI. str. 13. a ve Sl. Pohl'. XVIII. s. 115 n. Ale konstatuje, že i v Lopašově u Píšťan nastoupila rožkatá „grguľa" namísto dřívější okrouhlé, která byla jako ruka silná a do kruhu stočená.

Ještě charakterističtější je grgule z okolí Pezinku u Bratislavy, na př. z Chorvatského Grobu, odkud ji popsal A. Václavík v Podunajské dedině str. 79. Připomíná písmeno V, jehož ostré konce vypínají u temene pevně horní růžky čepce. Vysokou podložku z plátna tvrdě vycpaného, jejíž dva dlouhé rohy jsou