327

Ze studia slovenských krojů.

Na podložky ponitranské upomínají svým tvarem grgule tak zv. bošácké krojové oblasti. Dva dřevěné silné sloupky, nahoře sploštěné, jsou spojeny zase tkanicemi. Avšak spodní je mnohem delší než horní, protože kolem ní se musí ovinout spletené vlasy tak, aby spadaly vzadu hluboko na krk (obr. 11. 1. a 13.). Horní růžky ční zase po obou stranách temene a jsou oporou pro šatku a zejména pro šátek, který musí ony růžky zřejmě vyznačovat. Růžky jsou dnes příznačné i pro dívčí úbor. Dívky smějí se tu také zavíjet do dlouhé škróbky, vlasy si ovšem neotáčejí na

Obr. 12. Žena ze Skačan u Nitr. Žabokrek.

Obr. 13. Žena z D. Srní u Nového Města n./V.

grguli, nýbrž splétají je s pentlemi v tuhé „zápletky", které pak upravují do podobného tvaru jako je ženská grgule.13) V sousedním krojovém okrsku bzinecko-lubinském jsou však ona dřívka daleko tenčí a kratší, 7 cm oproti 15 cm ze Srní. Střih čepce samotného by ovšem růžků nevyžadoval, spíše oválného vyplnění. Uvážíme-li, že i na sousedním moravském Horňácku, na Velecku, navlékaly ženy pod čepec obdobného střihu obalenky jen měkké anebo si vrkoče stáčely jen do růžků k temeni, můžeme soudit, že i tvrdé grgule bošácké budou výtvorem pozdnějším.

Uvedené příklady ukázaly zhranatělé tvary obrouček. Ale pravý typ rožkatých grguli leží ještě o něco jižněji v rovinách jižního Slovenska. Podstatu jeho vidím v tom, že dva konce vybíhají na obě strany vidlicovitě vzhůru nebo stranou. Místy jmenují takovou podložku skutečně i rožky.