str. 326
a hlavně, ujímá se na místě nich a zatlačuje je. Ženy neovíjejí si totiž vlasy kolem grgule, nýbrž rozdělují je ve dva prameny a obtáčejí hustě tkanicí ve dva tuhé „chvostíky". Teprve takové vrkoče v týle stočí, propletou a upevní druhou šňůrkou kolem hlavy uvázanou do kolečka nebo do čtverce. Způsob ten, také „na grguľu" nazývaný, vešel v obyčej na více místech. Na západním Slovensku je to především okolí Košece u Ilavy a celá oblast myjavská. Ale kromě toho začíná se ujímati i jinde, protože je pohodlnější a praktičtější. Na př. evangelicky ve Staré Lehotě a okolí u Píšťan zakrucují si vlasy do šňůrky, kdežto katoličky nosí rožkatou grguli. V okolí Prievidze splétají si ženy vlasy takovýmto způsobem „do chontule" namísto okolo chomútu. (Sb. Mat. Sl. II. 32.) V Chorvatském Grobu u Bratislavy patří již i ovíjení tkanicí mezi staré módy. (Václavík, Podunajská dedina 79.) Ve středním Slovensku upravují si vlasy tak „na ko-túčku" na př. Detvanky (Č. L. XVI. 374), ve Slezsku ženy od Frýdku (Č. L. VIII. 277).
Podobně jako chomľa rovněž tak i obroučka, kolem které se vlasy ovíjejí, je rozprostraněna daleko za hranicemi Slovenska. Účes ženy na volyňském Polesi na př. odpovídá úplně našemu způsobu z okolí Trenčína (M. A. G. Wien XI. str. 143). Na půdě východopolské a ruské patří okrouhlý „kibalek" (homełka a pod.) mezi nejobvyklejší úbory, ať již vlasy ovíjejí kolem nebo jenom stáčejí do kruhu okolo obroučky.12) Kruhovou podložku znaly i ženy finské.13) U srbochorvátskeho lidu vyskytují se též tvary okrouhlé nebo zahnuté vedle hranatých, na př. kofrtaň z Lipiku u Pakrace, kujně z D. Batiny u Zlataru, zavíjalo, kunč ze Ses-trince,") kofrtalo od Varaždina a j.
III. Pro jihozápadní slovenské kraje pokládám za charakteristické podložky rožkaté, které pronikají i k severu a zatlačují mnohdy obroučky. Hranaté formy postupují v úvodí Nitry až do údolí Bebravy a do okesu oslanského, v Pováží pronikají až do okresu Novoměstského.
Starší grgule z údolí Nitry na sever od Topolčan popsala jsem již jako svitek plátna, dosahující po obou stranách temene hlavy. Dnes jsou tu všeobecné grgule ze dvou tenkých dřívek, buď rovných nebo nahoře rozšířených (obr. 11.2.), a spojených na obou koncích tkanicí. Tkanice horní bývá upravena i tak, že ji lze uprostřed zapínat na háček, což neobyčejně usnadňuje oblékání na hlavu. Novou formou dosáhlo se toho, že hranaté dýnko čepce může být pěkněji vypiato. V severnějších končinách nedošlo k tak resolutní záměně, nýbrž obroučka toliko zhranatěla ve čtverec, který bývá i z drátu a tedy snaze po rožcích u temene hlavy se dobře přizpůsobuje (obr. 11. 3. a 12.).
12) Srovn. na př. Slávia V. 326 n.; Kolberg Pokucie I. 38; Chełmskie I. 45, 50, 277; Mat. A. A. E. I. 41, VI. 192, X. 53; Wisła XVIII. 89. 13) U. T. Sirelius: Suomen kansanomaista kultuuria II. o. 456. 14) Podle sbírek Národopisného musea v Záhřebě.