vedeny nikoli rozbíhavě, nýbrž rovnoběžně, nosily ženy v okolí Verešváru. Stará její ukázka je uložena v museu v Turč. sv. Martině. Konečně známy jsou rohaté podložky žen z novohradských vrchů od Liešti a Modrého Kamene, jejichž konce směřují vzadu rovně na obě strany

Rožkatým tvarům slovenských podložek patří pro srovnávací studium ženských úborů nemenší význam, než jaký si vynucují formy okrouhlé. S obdobnými součástmi setkáváme se zase

Obr. 15.

Grgule: 1. ze Šelpic u Trnavy, 2. z Castkovců u N. Mesta n. V., 3. z Chorv. Grobu u Bratislavy.

daleko za Karpaty i za Dunajem. Na př. kiku podobnou naší grguli grobské nosí ruské ženy v orlovské gubernii.1") Mezi Jiho-velkorusy zachovaly se bicornické kičky vůbec v takové míře, až kněží a drobná šlechta brojili proti nim. (Slávia V. 322.) Kozácké ženy nosily kiky, jejichž rohy strměly někdy dokonce jako dvě tykadla vysoko nad hlavu. (Živaja Starina VI. 1896 o. 4.)

V Chorvatsku upozornil na rohatou podložku („kobasicu") jamnickou A. Haberlandt (Slávia II. 699 n, o. 12—15). V jižním Banátě u srbského obyvatelstva byla rozšířena „kondja" se dvěma