robku odvezl před několika lety jakýsi profesor z Prahy. Byl jsem proto velmi povděčen p. faráři P. Jos. Vaňkovi za ochotné přispění při dalším zjišťování, jehož dosavadní výsledek je tento:

V Pavlících se do roku 1901 vyrábělo mnoho hrnčířského nádobí. Byly tam dvě točírny. Majitelem jedné byl Ignác Musí-lek, u něhož pracovalo až do jeho smrti několik dělníků. Zemřel roku 1901 a závod jeho pro nedostatek odborných sil k vedení гапікі. Zápis v úmrtní matrice zní: „dne 27. III. 1901 zemřel v Pavlících v domě čís. 2 Musílek Ignác, kamnář a hrnčířský mistr, narozený 2. VIII. 1842 v Německém Brodě". Zdá se, že tou-farského zboží, alespoň v posledních letech, nedělal.

Druhým výrobcem byl Jan Machain. Přišel sem z Welsu v Rakousích a po prvé nacházíme jméno této rodiny v zápisu křestní matriky z r. 1875 (pag. 97), kdy se mu narodilo dítě Antonie. Otec je tu zapsán: „Jan Machain, hrnčíř, manž. syn Karla Machaina, hrnčíře bílého nádobí ve Vyškově". Machainové byla stará džbánkářská rodina, pocházející z Prostějova, usazená ve Vyškově, která přešla pak na Znojemsko.1) I pavličky Jan Machain byl vyučen džbánkářství a pracoval také u svého příbuzného, džbánkáře Jana Slováka ve Znojmě a snad i v Pavlících z počátku, pokud živnost tato byla ještě v rozkvětu, ji provozoval. Svědčilo by o tom i to, že převzal dílnu s oběma domy č. 30 a 51 po smrti svého příbuzného, toufara Františka Šindeláře. Později specialisoval se na kamnářství a jeho živnost měla větší rozsah. Tato „továrna" pracovala až do roku 1914, kdy z nedostatku surovin zastavila práci. Majitel zemřel roku 1925.

Výrobcem bílého, ručně malovaného — „toufarského" — nádobí, o němž to určitě víme, byl tu František Šindelář, S jeho jménem shledáváme se po prvé v zápisu křestní matriky roku 1831, kdy se mu narodila dcera Barbora;2) je tu výslovně označen jako „Weissgeschirrmacher" v domě čís. 51. Manželkou jeho je Anna Marie;3) dcera Jana Slováka, výrobce bílého nádobí (Weissgeschirrmacher) ve Znojmě. Roku 1833 narodila se mu dcera