farové. Z pozdější doby víme to naurčito o rodině Slováků, z níž známe z r. 1779 toufara Michala Slováka, pak Jana a Františka.6) Z jiných mistrů byl tu kol 1612 Lorenc Čejka, 1668—1680 Vít Stubauer, kol 1768 Josef Ulrich, 1774 Jos. Mich. Lom, 1800 Ant. Marek, 1816 Jan Kořínek a mn. j.

Také ve Slavonicích měli hrnčíři vlastní cech a starší artikule jim potvrdil r. 1647 Vilém Slavata.

V Telči měli hrnčíři původně společný cech s pekaři a mlynáři, a cechovní řád jim obnovil r. 1603 Jáchym z Hradce.

Obr. 25.

Ve sbírkách místního musea je více dokladů pěkných prací nej starších mistrů, jak vidíme i z ukázky7) na obr. 26. 3, 4. Později, když počet mistrů vzrostl, se osamostatnili. Koncem 18. stol. patřilo do cechu jejich jen z města 7 mistrů. Pro národopis je zajímavá jejich výroba kuřáků8) pro krby, které bývaly často pěkně zdobeny i vročeny (obr. 25. 1, 3).

Podrobnějších zpráv nemáme také dosud o hrnčířství ji-hlavském. Toto se specialisovalo později, jako i jinde, když hrnčíři tovární výrobě malovaného nádobí nemohli konkuro-vati, na kamnářství, pozoruhodné výroby, ale nelze po'chybo-vati, že mezi hrnčíři jihlavskými 18. stol., kdy malovaná majolika těšila se oblibě, byli také toufaři a že mezi hojnou keramikou městského musea jihlavského bude leckterý kus místní vý-