roby. Z mistrů tehdejší doby máme: Jana Čejku z Kunštátu 1612, Lorence Zelenku 1615, Josefa Kozáčka 1722, Jana Janského z Telče 1723, Pavla Němce z Telče 1759, Ondřeje Pelikána ze Žďáru 1759, Josefa Němce 1794 a z kamnářů 19. stol. zvláště Aloise Němce, Václava Stuchlíka, Vincence Borajse, Bobka a j.

Čilým střediskem hrnčířským bývalo i Velké Meziříčí, ač tu nyní není právě dostatek vhodného výrobního materiálu. Vlastní cech měli tu hrnčíři již v 16. stol. a r. 1626 potvrdil jim cechovní pořádek Jetřich Berka z Dubé. Cech sdružoval hrnčíře

Obr. 26.

z dalekého okolí. Z městských starších mistrů, kteří měli ku provozování živnosti vykázáno Nové město (nyní Dalimilova ul.), známe: Petra hrnčíře (1561—1566); Jana Křikavu (1610), který pocházel z Nového města pražského a vdovu po něm si vzal Ondřej Sapák, hrnčíř z města Hradiště; Řehoře Čermáka (1612); Martina Špačka (1617); Václava Maršálka (1617); Václava Urbanů (1604); Jakuba Jindřicha (do 1608); Řehoře Čermáka z Třebíče (1612); Jana Slavíka, jinak Žaluda z Velké Bíteše (1649), po němž převzal živnost Bartoň Pokorný (1679) a následoval ho syn Karel (1713); Matěje Hájíčka (do 1651); Jana Spurného (do 1650); Matěje Karáska (1633—1638); Jiříka Karáska (1610—1641); Daniele Želetavského (1636—1648); Matěje Zezule (1650), po němž převzal živnost Šebesta Hlinka (1674), jehož vdovu si vzal Jiřík Pokorný z Telče (1681); Tomáše Holoubka (1657); Ondřeje Veselého (1653), po němž převzal živnost Jiřík