1) Kdo to na mňa žaluje...

Varianty: S2 217 (233); BP 64 (161); Bart. Jan. 555 (1065); Koli. I 347 (42); S. n. p. II5 280 (548); SI. Sp. I 83 (227); ib. III 135 (396); Myjava 338; Č. L. XVIII. 268. Vzdálenější obdobu srov. Koželuha 53 (62). První část písně (sl. 1.—2.) se drží celkem pevně v různých variantech, které se odchylují hlavně v lokalisaci. Bart. Jan.: „že jsem zabil jeleňa v té.j Turanskéj seči"; Bart. 1882 lokalisuje píseň k „Břeclavskému zámku"; S2: „v Bole-hradské seči"; Myjava: v dobrovodskej s., tak také Sl. Sp. III; Č. L. v chocho-lanskej s.; Sl. Sp. jen všeobecně: „v zelenej uboci". S tímto var. se nejvíce shoduje tekst S. n. p. Ani v závěrech není rozdílů podstatnějších. Var. Koli., Sl. Sp., S. n. ro., Myjava, Č. L., S?, Bart. 1882 vypravují, že obviněný zabil laň. Je tu patrně reminiscence na přísné tresty stíhající právě zabití laně, ale snad také míní zavraždění dívky. Tím by se tato stručná píseň baladického rázu blížila skladbám o zavražděných milenkách; v oněch písních se často naznačuje eufemisticky, že obviněný „zabil holubičku" atd. Srovn. Kladské písničky 145 (21). Var. Bart. Jan. má závěr oslabený:

Komposičně dokonalejší jsou závěry ostatní zachovávající — jako tekst Tomkův účinnou gradaci motivu.

3) Vyletěla laštovička...

Varianty: Erb2 498 (44)'; Holas IV 15 .(13); BNP 2 (2 a); ib. 431 (751); Bart. Jan. 21 (21) sfa 3—5; ib. 111 (138); 912 (1741); Peck 24 (62); ib. 43 (114); Černík 197 Г300); S. n. p. Ш 162 (181); 165 (188); Sl. Sp. III 47 (128); ib. II 65 (171); Čel III 74 (22); KPTr 22 (44); ČL XVIII 243; Geryk 25 (43); Mišík 99 (244).

Jádro písně tvoří drobný námět rázu baladického o dívce, kterou pošlapali koně. Verše, líčící neštěstí, jsou ve všech variantech málo odchylné; proto je zajímavé sledovati po stránce komposiční exposice a závěry, neboť v nich se projevuje umění skladatelů, pokud totiž dovedli dáti společnému motivu .základnímu osobitý rámec. Česká verse Erbenova se počíná verši: „Co sedláci, co děláte? Pole máte, nevoráte." K této apostrofě jsou připojeny verše: „Měl jsem jednu voraninu, sil jsem na ní rozmarínu." (Rozmarína nevzešla, milá odešla do maštale atd.) S var. Erb. se úplně shoduje jihočeský tekst Holasův, z moravských se řadí do této skupiny Peck 43, KPTr 22, Bart. Jan. 111 (138) a patrně také neúplný var. BNP 431. Ze slovenských sem patří var. Gérykův a nedokončený var. Sl. Sp. III 47 (128).

Tekst Tomkův (jakož i druhý var., otištěný v Tomkově sbírce jako čís. 52) patří do skupiny variantů, které v exposici rozmanitě obměňují verše: „Vyletěla vlašťovička" atd. (Přiletěla do komory, z komory do maštale mezi koně vrané atd.) Toho rázu jsou var. Bart. Jan. 912, Peck 24, S. n. p. 162, patrně také neúplný var. Černíkův a var. ČL XVIII, kterýžto var. (ze sbírky Holubyho) pěkně provedl antithesi holubenka — pošlapaná dívka. Tuto skupinu pokládám za umělecky nejlepší zpracování motivu: je stručné, hutné, prostě rozvíjí úvodní obraz a souladně jej přičleňuje k jádru písně. Ojedinělý je var. Čel. počínající se prostě verši: „Mám já doma štere koně" atd. Var. BNP 2 (2 a) spojil motiv o dívce pošlapané koni s baladou o milenci, který zabil svou dívku. Kontaminaci usnadnil právě obraz holubičky. Je to spojení zcela neorganické, ba nesmyslné; v úvodě se vypravuje, že milý zastřelil holubičku — dívku, kdežto sfa 4. líčí, že holubička vletěla do maštale mezi vrané koně atd. Umělecky slabý jest také rozvleklý úvod ve var. Bart. Jan. 21, jemuž se velmi blíží var. S. n. p. 165. Samostatný úvod má var. Sl. Sp. II.