str. 363
Srovn. také ve var. Cincialově poslední slohu:
Ciebie mamá budzi, gloweczke. ci gladzi
stáwej ceriilko milá!
Mie starý chlop hudzi za wlosy mie cudzi,
stáwej marcho leniwá!
|
Srovn. slohu 5. var. Bart. Jan. uvedenou výše a obdobné slohy var. Holasových i u Vyhlídala. Jiné varianty polské mají sice touž osnovu i rozčlenění děje, ale v jednotlivostech není tolik shod s našimi písněmi jako v uvedených písních slezských. Srovn. Kolberg Lud. XI 197 (86); ib. XXIII 189 (223); Wisla XVIII 545.
Také na území ukrajinském byla tato píseň často zapsána. Čubin-skij, Trudy V. zaznamenal ďvě verše: 748 (337) (7 variantů) má začátek připomínající naše písně:
Oddala matjunka ta svoju doněcku u čužuju storonočku,
přikázala maty sim god ne buvaty is čužoj storonočky.
|
Tato verse je význačná tím, že vedle matky vychází také bratr clo višňového sadu a odhání kukačku, nebo jí hrozí lukem a šípy. Matka prosí, aby nestřílel, ale podal kukačce pokrmu a nápoje.
Druhá verse má úvod líčící hoře mladé ženy utiskované v rodině mužově a pak následuje stejná osnova jako v ostatních písních slovanských. (Čubinskij V. uv. m. č. 338 nsl. 15 variantů.) Jiné varianty: Holovačky.j, Narodn. pěs. galic. i ugors. Rusi I 195 (18); II 703 (5); III 141 (10—11); Žeg. Pauli, II 145 (3); Zbiór wiadom. VIII 206 (218); Zbiór wiad. X 52 (177); Kolberg Przemyskie 135 (12); časopis. Lud III 74; Radčenko, Gomels. nar. pěs. (Zápiska imp. russ. geograf, obšč. XIII) 205 (175). Variant Hnatjukův (Etno-graf. Zbirnyk IX 129 č. 20 z Báčky) je původu slovenského.
Hnatjuk:
Dala matka ceru
daljeko ot sebe,
zakázala jej,
přikázala jej
bi nje išla do njej,
za sedem dnji
za sedem tižriji
za sedem mešaoki
i za sedem ročki.
Spravím ja še, spravin
ptačkom jarabom,
poj džem do mamočki,
šednjem na leliji
i na rozmariji.
Pridze moja maci
petružočku žaci,
budze me sanjaci:
@
Sl. Sp. I. 75 (206);
Sl. Sp. II. 270 (738):
Vydala mamka
vydala dceru
do cudzej krajiny;
zakázala jej,
přikázala jej,
aby nepřišla k nej
za sedem róčkov,
za sedem týždňov
aj zta sedem hodin.
Ja sa urobím
vtáčkom jarabým,
k svěj manke zaletím.
Sannem si ja tam
do jej zahrádky
na bielu laliju.
Pojde má mati
petržel brati:
bude mia sháňati.
|
Píseň je dobře známa na území velikoruském. (Srovn. na př. Só-bolevskij, Velikoruis. národ pěsni III. 17 irisl. č. 19—35, jež se nejvíce blíži ostatním písním slovanským; obdoby srovn. tamtéž 32 č. 39—41; 71 č. 86.) Většina písní velikoruských má úvod vypravující o nešťastném životě mladé ženy a pak následuje děj:
... Ja tri goda u matušld v gpstjačh nebyla;
na čeťvertyj god sama poleču.
Ja vskinus ptašečkoj — kukušečkoj,
poleču ja k matuškě vo zeleny.i sad,
sjadu ja na jablonju na ljubimuju;......
|
|
